Holešovský zámek i v letošní sezoně nabízí atraktivní program. Hlavním lákadlem je výstava americké pop-artové ikony Andyho Warhola a také unikátní expozice živých zvířat.
„Nabídka letošní sezony je opět velmi bohatá a pociťujeme to na návštěvnosti, která s příchodem prázdnin roste. Všechny výstavy se snažíme udržet až do konce měsíce září, protože i o víkendech v září jsou expozice výletníky velmi vyhledávané,“ říká Pavel Chmelík, ředitel Městského kulturního střediska Holešov. V rozhovoru prozrazuje, že zajímavé výstavy chystá už na podzim také v nové galerii, kterou založil ve Zlíně.
Co mohou návštěvníci v holešovském zámku o prázdninách vidět?
Letos uplynulo sto let od založení Hollaru. To je vedle Besedy a Mánesa jeden ze tří nejstarších českých spolků sdružujících výtvarné umělce. Toto výročí nás přivedlo na myšlenku navázat opět spolupráci s Památníkem národního písemnictví a několika soukromými galeriemi. Dali jsme dohromady kolekci sta špičkových grafik od stovky vynikajících českých a slovenských grafiků, kteří zanechali výraznou stopu na naší umělecké scéně. Jsou to jména, která všichni dobře znají – od Filly, Špály, Lhotáka, Jiřincové až po žijící autory, kteří patří ke špičkám v současnosti. Česká grafika je velkým fenoménem a je uznávána sběrateli i renomovanými galeriemi po celém světě.
Na tuto výstavu navazuje i menší prodejní expozice…
Před několika lety jsme přišli s myšlenkou, že si lidé nechtějí z výstavy odnášet jen obyčejné suvenýry, ale něco skutečně hodnotného. Proto jsme v New Drive Clubu v suterénu zámku soustředili prodejní galerii, kde nabízíme díla mnoha atraktivních autorů, například Oldřicha Kulhánka a celé řady dalších především již nežijících grafiků. Kvalitní umění je totiž velmi smysluplnou investicí.
Po roční přestávce se do Holešova vrátila výstava exotických zvířat…
S touto výstavou rodinného typu máme velký úspěch. Představujeme živá zvířata, mnohdy velmi bizarní a zajímavá. Chceme návštěvníkovi ukázat, že každý živočišný druh má na této planetě svůj význam a nebyl stvořen jen tak nahodile.
Některá zvířata si dokonce mohou návštěvníci pohladit nebo vzít do ruky…
Snažíme se, aby děti i rodiče měli bezprostřední kontakt se zvířátky. Je úžasné, když v interiéru zámku vidíme například tři druhy nejmenších opiček světa, které pocházejí z jižní Ameriky. Děti je mohou nakrmit, udělat si s nimi selfíčko. Mohou si vzít do ruky hady nebo ještěry. Mohou si vlézt do výběhu nejen ke králíkům a morčatům, ale také k velkým suchozemským želvám a pohladit si je.
Umístit přímo v sálech zámku živá zvířata, to není úplně běžná věc…
Určitě to není jednoduché. Sami návštěvníci se ale mohou nejlépe přesvědčit, že zvířata u nás nijak nestrádají. Těší se skvělé péči. Výstavu živých zvířat jsme poprvé uspořádali před dvěma lety a měla obrovský úspěch. Proto jsme ji nyní zopakovali a ještě zatraktivnili, rozšířili například možnosti kontaktu se zvířaty. Je to výstava radostná, ale zároveň naučná. Poučí děti o vztahu k živé přírodě a ekologii. Ať už prostřednictvím osobního výkladu nebo informačních panelů. Ve výtvarném koutku si děti mohou zvířata přímo namalovat. Někteří návštěvníci tu vydrží i hodinu a vracejí se až čtyřikrát za sezonu.
Největším tahákem je ovšem výstava legendárního amerického umělce Andyho Warhola…
Je to největší kolekce Andyho Warhola vystavená v Česku za posledních pět let. Umístili jsme ji do hlavního velkého sálu, ty velké formáty si zasluhují velkorysý prostor. Andy Warhol je naprostý fenomén americké kultury a výtvarné scény, zná jej spousta lidí. Na začátku šedesátých let začal znázorňovat mediální ikony, jako jsou Elvis Presley nebo Marylin Monroe. Jeho dílo bylo originální a novátorské a dodnes oslovuje další a další generace.
Návštěvníci si dokonce mohou vytvořit vlastní pop-artové tričko s vybraným warholowským motivem…
Na tuto výstavu se nám podařilo zajistit velmi atraktivní věc. Technologii, kterou Andy Warhol tisknul, známou jako serigrafii. Lidé tak sami uvidí, jak vzniká ta úžasná barevnost, kterou Warhol dával do svých opakujících se motivů, aby dosáhl u jednoho objektu hned několika uměleckých výpovědí najednou. Nabízíme návštěvníkům možnost použít warholovský námět a vytisknout si originální tričko nebo letní tašku, do které si hodí plavky a vyrazí na pláž s touto ikonou pop-artu.
Dění na holešovském zámku, to nejsou jen výstavy…
Nejznámější akci, rodinný festival Holešovská regata, už máme za sebou, konal se ve druhé polovině června. Nyní chystáme folkový festival Toulavej. Uskuteční se na zámeckém nádvoří v sobotu 22. července. Vystoupí Vojta „Kiďák“ Tomáško, Jaroslav Wykrent, kapely Přístav, Lokálka, Sluníčko a další. Jinak zámek průběžně prochází rekonstrukcí. Už máme dokončenu poslední část fasády, i zvenčí je teď zámek krásný. Naplnilo se to, co jsme si předsevzali, aby se náš zámek stal zářícím kulturně-společenským centrem východní Moravy. I v této sezoně se to určitě podaří.
Jakou máte návštěvnost?
Návštěvnost bývá obrovská. Uvedu jedno číslo pro ilustraci. 28 tisíc návštěvníků, kteří zhlédli výstavu Zdeňka Buriana. To byla zatím nejúspěšnější výstava. Úspěšný byl ale i Alfons Mucha, Josef Lada a řada dalších. O něco menší návštěvnost měli Moravští krajináři – žáci Julia Mařáka. Vždy se ale dostáváme přes deset tisíc.
V Holešově stojí za vidění i jiné věci, nejen výstavy na zámku…
Vedle zámku je určitě nejatraktivnější místní unikátní synagoga. Za poslední roky se nám podařilo ze suchého muzea s nezáživnou expozicí udělat místo, kde je možné židovství opravdu poznat a zažít na vlastní kůži. Spolu s německou menšinou židé zásadním způsobem dotvářeli naši zemi. Nebyly to vždy jen vzájemné rozpory, ale bylo to hlavně obohacování a potkávání se. Kdyby tady nebyly německá a židovská menšina, neprošly by české země takovým rozvojem. Bylo velmi důležité, že se český živel setkával s těmito kulturami, a je nešťastné, že doba toto soužití rozvrátila. Ta éra, o které mi vyprávěla ještě má babička, byla velmi zajímavá a byla důležitým bodem ve vývoji české společnosti.
Vraťme se zpět k holešovské synagoze…
Renesanční holešovská synagoga nemá na našem území obdoby. Přečkala věky a dnes už to není jen muzeum a expozice, ale slouží také jako chrám. Židé se tu mohou opět modlit. Dům se stává živý, když do něj přijdou lidé, kteří o něj mají skutečný zájem, lidé, pro které má toto místo hluboký význam.
Židovský odkaz Holešova přitahuje řadu zahraničních návštěvníků…
V Holešově působil rabín Šach, který je řazen k deseti nejvýznamnějším myslitelům židovského národa. Psal knihy, které se týkaly především židovského práva, a byl obrovskou autoritou. Co řekl, to platilo v celé židovské komunitě. Jeho význam byl daleko větší, než u nás populárnějšího pražského rabiho Löwa. K Šachovu hrobu na holešovském židovském hřbitově se proto sjíždějí návštěvníci z celého světa. Ze Spojených států, Izraele, celé České republiky.
O jaké další památky se Městské kulturní středisko Holešov stará?
Atraktivní je také kovárna. Když expozice kovářství vznikala, snažili jsme se, aby vše zůstalo původní. Velmi důsledně jsem dbal na to, aby odtamtud zmizela veškerá elektřina, aby každý hřebík v podlaze byl starý a skutečně kovaný. Výsledek je, že kovárna vypadá, jako by kovář opustil svou práci před hodinkou. Vrátil se tam duch místa. Je to expozice nevelká, ale zajímavá. Kdo přijede do Holešova, měl by si udělat čas i na toto malé muzeum kovářství. Samozřejmě na zmíněnou synagogu a zámek, který nabízí prohlídkové okruhy a celou řadu výstav. Najíst se můžete v zámecké restauraci a příjemně si odpočinout v zámecké zahradě. Prostě je to krásný výlet, i když se zrovna nekoná některá se spousty našich kulturně-společenských akcí.
Zlíňáci vás mohou znát ještě z let, kdy jste na Malé scéně hrál divadlo. Co vás přivedlo k výtvarnému umění?
Výtvarné umění jsem vnímal vždy. Největší zásluhu na tom má moje maminka. To ona mě v životě nejvíce ovlivnila a nasměrovala. Vždy mě vedla k umění. Už jako malý kluk jsem hojně navštěvoval výstavy a maminka mě učila dívat se na výtvarný kumšt. Vysvětlovala mi, co který obraz znamená, jakým způsobem ke mně má promlouvat.
To byla dobrá škola pro vaši nynější práci…
O malička bylo běžné, že jsem navštěvoval nejen výstavy výtvarného umění, ale také divadelní představení, koncerty nebo hrady a zámky, kde jsem se učil vnímat starožitnosti jako odkaz našich předků. Věci, které jsou dokonale zpracované, mají svůj význam, nejsou jen spotřebou, ale nesou v sobě kus krásna. U nás doma se navíc scházeli poměrně zajímaví lidé. Vedle sebe seděl filozof, kněz, lékař a já jsem jako dítě měl rád to, o čem se ti dospělí bavili a hleděl jsem na ně s jakýmsi obdivem. Mnohé z těch věcí jsem si dovedl uložit v hlavě. Maminka zkrátka dokázala být v každé společnosti velmi přirozená, vždy se mezi lidmi uměla pohybovat a dovedla se zorientovat.
Takže i k divadlu jste se dostal díky vlivu vaší mámy?
Určitě. K této iniciativě se chci zase vrátit a obnovit velmi úspěšnou komedii Pochybnosti otce Browna. Uváděli jsme ji s holešovským Divadlem la Rottal a vyhrála celou řadu přehlídek.
Chystáte se ji hrát v Holešově nebo ve Zlíně?
Lidé ve Zlíně si zvykli chodit na kvalitní komedie, chtějí se bavit, takže k tomu chceme také přispět. Byl by to pěkný návrat na Malou scénu. Je to nádherně opravená budova, která potřebuje další impulsy. Některé věci se nepodařilo udržet, například klubové filmové projekce, a to je škoda. Je tam sice promítací technologie, ale využívá se jen minimálně. Věřím, že dobré divadelní představení by bylo pro tu budovu dalším přínosem. Věřím, že se mi hru podaří obsadit velmi kvalitně a že toto představení zase spatří světlo světa.
Takže chystáte návrat na zlínskou kulturní scénu?
Své aktivity chci rozšířit také na Zlín. Do budoucna se zaměřím hlavně na výstavnictví. To je to, co umím nejlépe. Výstavy, které jsme předvedli v Holešově, měly velký ohlas, a proto chci některé nabídnout také Zlínu. Před časem jsme založili společnost Artrium, která bude provozovat galerii. Nebude to jen prostor pro špičkové výstavy, ale také pro společenské setkávání. Galerie se nachází v nádherném novém funkcionalistickém domě na rohu ulic Štefánikovy a Hluboké poblíž kudlovské přehrady. Už v září chceme představit prodejní výstavu děl Oty Janečka, který je ve Zlíně velmi populární. A budou tam skutečné skvosty, dali jsme dohromady celou řadu kvalitních děl. Další výstava bude v říjnu, to představíme dalšího proslulého českého umělce Kamila Lhotáka. Velkou perlou bude prodejní výstava špičkového českého meziválečného umění.
To jsou hodně velké plány…
Příští rok je velmi významným výročím vzniku republiky a je potřeba oživovat kořeny. Proto plánujeme rozsáhlou výstavu československého umění, které vznikalo za první republiky. Bude to výstava naučná, ale měla by samozřejmě i bavit. Výstava, na kterou přijdou děti ze základní školy a najdou si tam své, ale osloví také středoškoláky, vysokoškoláky či jakékoliv jiné návštěvníky.
Zmínil jste se, že výstavy musí i bavit. Je to správná cesta, jak dostat lidi k umění?
Vždycky jsem se snažil, aby výstavy skutečně bavily. Aby nebyly suchopárné a měly nějaké přesahy. Člověk musí umět vnímat mladé lidi a vývoj ve společnosti. Návštěvníci mi často říkají: „Vůbec by mě nenapadlo, že výstava může být tak zajímavá a zábavná.“ A to je ono! Pak už je jen krůček k tomu, aby si návštěvník řekl, že si zajde i na nějakou jinou výstavu. To máte jako ve školství. Spousta učitelů si stěžuje, že děti nemají zájem. Ale to přece záleží na osobnosti kantora, jestli dokáže zaujmout. Učit dnešní děti je daleko náročnější, jsou samostatnější, mají internet, cestují s rodiči po světě a studují v zahraničí. Už nestačí, aby kantor vystudoval fakultu a myslel si, že z toho bude těžit celý život. Ta doba je dávno pryč. Chce to obrovskou píli dostát poslání, které je velmi náročné.
Asi víte, o čem mluvíte. Než jste se stal ředitelem Městského kulturního střediska, působil jste jako pedagog na holešovské policejní škole…
Dělat dobře kulturu je velmi náročná věc, stejně jako dělat dobře lékaře a pedagoga. Tato tři povolání dávám záměrně vedle sebe. Utváří naši společnost, její zdraví, vnímání krásna a vědomosti. To vše nás posouvá dopředu. Nějakou dobu jsem přednášel etiku, psychologii a komunikaci. Moc se mi to dařilo. Byla to krásná práce a zajímavé období života, kdy jsem měl příležitost každý den předstupovat před posluchače. Před publikem mě to vždycky bavilo, dával jsem do toho všechno. Kus svého herectví, kus poznání a hlavně osobní přístup k člověku. Neexistovalo, že by můj student dostal pětku. Nemohl. Známky jsou vizitkou především učitele a až potom žáka. Když dá kantor pětku, je to hlavně jeho selhání.
Měl jste možnost díky své práci poznat zajímavé umělce, z nichž ta starší generace postupně odchází. Musí to být inspirující…
Je to jen pár týdnů, co odešel Olbram Zoubek, obrovský fenomén českého sochařství. A byl to pro mě trochu šok, protože jsme se těšili na jeho další výstavu. Neuvěřitelně zajímavou postavou je pro mě Jan Saudek, dodneška mezi námi probíhá korespondence. Několikrát navštívil holešovský zámek a několikrát jsme se setkali v Praze. Je úžasně inteligentní, má obrovský přehled a fantastickou inspirující sílu k životu. Mimochodem daří se nám dávat dohromady pěknou kolekci jeho bratra Káji Saudka, což je také velmi populární osobnost. Jeho díla by mohly pěkně obohatit například zlínský filmový festival, tak jako letos krásná výstava Theodora Pištěka.