Třináctá budova v bývalém Svitu je důkazem, že někdejší tovární budovy mohou ožít i bez stovek milionů korun dotací. Nebylo jednoduché navázat na baťovskou tradici, zachovat oceňovanou architekturu a k tomu najít využití, které Zlíňáky přiláká.
„Jedná se o nejstarší zachovalou baťovskou budovu v továrním areálu. Byla zkolaudovaná v roce 1918 a je to jediná budova, kde můžete vidět oblouková okna a další architektonické prvky ještě z dob Rakouska-Uherska. Díky tomu je vysoce památkově ceněná,“ říká spolumajitel budovy Josef Janíček.
Zvenku klenutá okna nejsou vidět a budova nepůsobí nijak nápadně…
V pozdějších desetiletích byl vzhled fasády změněn, ale v interiéru Kavárny Továrna můžete ještě původní prvky vidět. Zajímavé je, že dříve se na místě kavárny nacházela slévárna. Další budovy podobné konstrukce stály směrem k nádraží, byly ale těžce poničeny spojeneckým náletem v roce 1944 a zbořeny. Byly to pevné, bytelné stavby s masivními zdmi, ale pro potřeby masové výstavby nerentabilní. Proto od dvacátých let začal Baťa stavět jednodušší typizované funkcionalistické budovy s rovnými okny a především nižšími stavebními náklady. Jejich plány si přivezl z Ameriky, kde je dostal zdarma.
Bydlíte v Uherském Hradišti, co vás vedlo k tomu, abyste investoval v baťovském areálu ve Zlíně?
Nyní sice žiju v Uherském Hradišti, ale narodil jsem se v roce 1972 ve Zlíně. Takže se díky „třináctce“ vracím do rodného města. Je to pro mě jakési vnitřní smíření těchto měst. Koneckonců Tomáš Baťa se také narodil ve Zlíně, přestěhoval se s otcem do Uherského Hradiště, a pak se zase vrátil do rodného města, protože mu radní z Hradiště odmítli dát živnostenský list. Kdyby tam Tomáš Baťa zůstal, naprosto by to změnilo slováckou metropoli a Zlín jako takový by dnes vůbec neexistoval.
Je málo krajských měst, které mají fabriku v centru města, navíc tak velký brownfield. Navíc mám přímo ke 13. budově blízký vztah. Oba mí rodiče celý život pracovali ve Svitu a seznámili se tady. Otec byl elektrikářem v budově číslo 14 a maminka pracovala jako svrškařka kožené obuvi v budově 23. A přesně mezi nimi je budova 13. Říká se, že třináctka je nešťastné číslo, ale kdyby se tehdy mí rodiče u 13. budovy nepotkali, nebyl bych na světě. Když jsem budovu v roce 2005 koupil a ukázal ji rodičům, maminka mi řekla: „Co blázníš, ty kluku, vždyť komunisté ti to zase seberou, až splatíš všechny ty úvěry.“
Nevěříte tedy, že číslo 13 přináší smůlu?
Tomáš i Jan Antonín Baťové byli pověrčiví, ale systém je systém a tak číslo 13 nemohli vynechat. Pozoruhodné je, že „třináctku“ rozhodně smůla neprovázela. Spíše naopak. Už v roce 1939 byl vydán demoliční výměr, ale druhá světová válka plány firmy zabrzdila. Pak přišly nálety. I přes masivní bombardování, které zničilo většinu sousedních staveb, zůstala nezasažena. V osmdesátých letech komunisté chtěli půlku Svitu zbourat a postavit nové budovy, ale z ekonomických důvodů k tomu nedošlo. Naposledy se úvahy o bourání objevily v roce 2013, kdy společnost Cream srovnala se zemí sousední budovy 24, 25 a 26. Jako padesátiprocentní akcionář jsem ale prosadil záchranu a opravu „třináctky“.
Většina ostatních budov v areálu má jiné vlastníky, hlavně společnost Cream…
Nejsme Cream a neřídí nás ani žádná jiná firma. Objekt jsem koupil jako fyzická osoba od krachující firmy Frema a pak převedl na akciovou společnost P.M.T. Real sídlící v Uherském Hradišti, takže vlastnická struktura je zcela transparentní. Původně tady byly Baťovy a později svitovské strojírny. Osm let jsme připravovali projekt využití. Vycházeli jsme z toho, že se ze zchátralého areálu začalo postupně stávat druhé centrum Zlína. Nejprve Zlínský kraj opravil budovu 21 a poté 14|15 Baťův institut. Ministerstvo vnitra rekonstruovalo i budovu 12 pro krajské policejní ředitelství. Ti všichni potřebují zázemí, které jim nabízíme.
Neměli jste při rekonstrukci potíže s požadavky památkářů?
Od roku 2013, kdy jsme začali s rozsáhlou rekonstrukcí, narážíme na celou řadu problémů. Musíme splňovat nejrůznější bezpečnostní a požární předpisy, mluví nám do toho hlavní architektka města a také Národní památkový ústav z Kroměříže. Každý z dotčených úřadů něco vyžaduje a bylo technicky téměř nemožné tohle vše skloubit. Nakonec se to ale podařilo, takže 2. června 2015 jsme otevřeli a pod názvem OD13 začali komerčně využívat budovu 13a, tedy tu původní pětipatrovou Baťovu stavbu. Nyní ve druhé fázi dokončujeme budovu 13b, která se nachází mezi budovou 13a a sídlem policie. Od léta tady bude parkoviště a další obchodní a komerční prostory. Spojením těchto dvou budov vznikne největší obchodní molo v centru Zlína, celkem 1200 m² v budově 13a a 1600 m² v budově 13b.
To jsou obrovské plochy. Najdete pro ně využití?
Hledáme, co ve Zlíně chybí, co by mohlo Zlíňáky zaujmout a kam by chodili se bavit, nakupovat nebo využívat další služby. Konstruktivně přemýšlíme, jestli provozovna má nebo nemá šanci na úspěch. A rozhodující pro mě není cena, kterou zájemce nabídne. Pokud si myslím, že to nebude fungovat, tak do toho nejdeme. Nechceme mít dům, kde se budou každé tři měsíce střídat nájemníci. Zatím nám to vychází a stávající provozovny slušně prosperují.
Věříte, že najdete zákazníky? Nebylo by lepší tady třeba obnovit obuvnickou výrobu, jak říkají někteří Zlíňáci?
Budova 13 se nachází mezi technologickou fakultou Univerzity Tomáše Bati, kde je obrovské množství studentů, budovou Zlínského kraje a finančního ředitelství. V těsné blízkosti máme několik tisíc studentů a úředníků. Je jasné, že boty se tady už nikdy šít nezačnou. Celosvětově se výroba textilu a obuvi přesunula do Asie a Zlín tím logicky utrpěl. My to už nemáme šanci napravit. Nechceme ani dělat nové klasické nákupní centrum, těch je ve Zlíně dost. Nabízíme lidem hlavně to, co tady chybí, co budou využívat, co potřebují každý den. Podle toho jsme vytvářeli koncept a hledali nájemníky.
Jaké služby tady lidé najdou?
Nejprve vznikl nápad udělat Kavárnu Továrna. Příjemné místo, kam se lidé rádi vrací posedět s přáteli i za kulturou. Pak to byla plzeňská restaurace PUOR, ve Zlíně totiž chyběla tanková Plzeň a lidé za ní jezdili až do Olomouce. Otevřela se i bezlepková prodejna, do které se sjíždějí lidé z dalekého okolí. My jako majitelé objektu tady máme jedinou vlastní prodejnu, a to je Pekárna U Jahodů. Tradiční uherskohradišťská pekárna, kam chodil nakupovat už Jan Antonín Baťa. Je tu zdravá restaurace Fit Foodie s originálním stylovým interiérem. Před opravou byla v budově velká vietnamská tržnice pro nízkopříjmové skupiny, tu jsme zachovali. Bylo by sice atraktivní udělat spoustu prodejen drahého textilu, jako například ve Zlatém jablku, ale musíme přihlížet i k příjmům Zlíňáků.
A co chystáte do prostor „mola“, které se nyní opravuje?
Je důležité, aby v areálu Svitu byla prodejna potravin. Zpestříme i nabídku gastronomických služeb, snad přibude klasická levná polévkárna s bufetem. Rychlé kvalitní jídlo pro normální lidi, jako svého času bývala Tržnice. Dnes je velký trend vousatých mužů. Nedbalá elegance, manšestráky, kšandy a plnovous. Pokud chtějí dobře vypadat, potřebují ho někde profesionálně zastřihnout. V Uherském Hradišti má velký úspěch specializované pánské holičství Roberta Hájka. Je zakladatelem nadace J. A. Bati, kterou výrazně finančně podporuji, a tak rád přijal moji nabídku, že svůj nový salon si otevře i u nás. Budou tu pobočky pojišťoven a finanční služby. Jako zázemí pro nájemníky vznikne 55 krytých parkovacích míst.
Fotografie: Josef Omelka, MZA / SOkA Zlín, OD 13