Lidé se stále více zajímají o kvalitu jídla, které mají na talíři. Důkazem je obliba gastronomických pořadů v televizi i gurmánských akcí, ale také měnící se sortiment obchodů. Zákazníci už nehledí jen na cenu a stále častěji si čtou drobná písmenka odhalující původ a složení výrobků. Aby to měli jednodušší, vznikají obchody s poctivými regionálními farmářskými potravinami. První ve Zlíně byl krámek Dary kraje v ulici Kvítková. V srpnu to bude pět let od okamžiku, kdy jej bratři Dušan a Petr Lečbychovi otevřeli.
Poctivé regionální potraviny… Proč jste se pustili právě do tohoto oboru?
Petr: Náš vztah k domácích potravinám vznikl už někdy v dětství. Prababička měla velkou zahradu na Mladcové, trávili jsme tam s bráchou spoustu času a pomáhali jí se sklízením a zpracováním úrody. Jezdili jsme také na prázdniny do Ježkovic u Vyškova, kde měla druhá babička polnosti, les, včelí úly, dokonce i vlastní rybník. To vše v nás zůstalo a ovlivňuje nás to dodnes.
Dušan: Tak jako někdo sleduje trendy v automobilovém průmyslu, nás vždycky zajímaly kvalitní potraviny. V době, kdy se toto téma hodně řešilo v médiích a odkrývaly se problémy s použitými chemickými přísadami nebo srovnání kvality potravin u nás a na Západě, rozhodli jsme se jít do toho a naše hobby se stalo živobytím.
To byl hlavní impuls, proč jste do toho šli?
Dušan: Už od střední školy jsem směřoval k tomu, že chci podnikat. Nápadů bylo více. Například založení webového portálu, který by sjednocoval nabídky cestovních kanceláří. Tedy totéž, co dnes dělá společnost Invia. Dalším projektem, který dokonce nějaký čas fungoval, byla výroba samolepek na zeď. Tehdy už jsem ale svou pozornost začal směřovat na plánování obchodu s potravinami.
Petr: Jak už říkal Dušan, kvalita potravin byla v té době velkým tématem v médiích a my jsme zjistili, že kromě občasných farmářských trhů ve Zlíně nabídka poctivých tradičních produktů chybí. Chtěli jsme pomoci zákazníkům, aby měli možnost si takové výrobky nakoupit, stejně jako malým farmářům pomoci s odbytem. Proto jsme založili naši prodejnu Dary kraje.
Jak se zpětně díváte na začátky před pěti lety?
Petr: Asi jsme si mysleli, že to bude o něco snadnější. Počítali jsme s tím, že třeba rok povedeme prodejnu sami dva a budeme na vše stačit. Po prvních dvou měsících jsme zjistili, že ve dvou to nezvládneme ani náhodou. Krámek rostl takřka raketově, práce bylo pro šest lidí, ale finance pomalu nestačily ani pro nás dva. Přesto jsme museli přijmout první zaměstnance.
Nečekali jste takový rychlý rozjezd?
Dušan: Byl to sice náš cíl, ale zkušenosti jsme sbírali až za pochodu. I když je obchod zavedený, náročné je to pořád. Prodej a obraty stále rostou, ale s tím přibývá práce a také administrativy a byrokracie. Zatím si nemůžeme dovolit zaměstnat tolik lidí, kolik bychom na každou činnost potřebovali.
Netrpíte jako bratři ponorkovou nemocí, když společně pracujete v obchodě?
Petr: To určitě ne. Pohádali jsme se pořádně jen jednou. Jsou sice dny, kdy si lezeme na nervy, ale to vždycky rychle přejde. Spíš si myslím, že bychom na sebe měli štěkat ještě daleko víc. Neshodám předcházíme jasně rozdělenou zodpovědností, do které si moc nemluvíme. Já se starám o prodejnu, Dušan zase o obchodní záležitosti a vedení firmy.
Když před pěti lety vznikl váš obchod, brzy ho ve Zlíně následovaly další. Trendu farmářských potravin se navíc chytily i velké obchodní řetězce. Cítíte nějaké zadostiučinění z toho, že jste dokázali předvídat, jakou cestou se trh vydá?
Dušan: Nebyli jsme žádní vizionáři. Už v době, kdy jsme se rozhodli obchod otevřít, k tomu trh směřoval. Věděli jsme, že tyto prodejny budou přibývat, a nemyslím, že by se v tom inspirovali přímo námi. Nevnímáme je ani jako přímou konkurenci. Zlín je velké město a počet obchodů s tímto zaměřením je podle mě v současnosti tak akorát. Jako zadostiučinění beru spíše to, že náš obchod lidé znají, že k nám rádi chodí a čím dál více se zajímají o to, co jedí. Těší nás, že máme dobrou pověst u zákazníků i dodavatelů.
Co výrobci a pěstitelé regionálních produktů? Přibývá jich?
Dušan: Občas někdo přijde s tím, že chce něco začít pěstovat a vyrábět a řeší možnosti odbytu. Vždy upozorňujeme, že zájem zákazníků je sice veliký, ale kromě samotné práce od rána do večera to obnáší velké investice, spoustu byrokracie a předpisů. To rozvoj malých pěstitelů a výrobců hodně brzdí. Kdyby neexistovaly takové regulace, jde do tohoto podnikání daleko víc lidí.
Petr: Je třeba mít dobrý plán a podnikat s rozmyslem. Před pár lety byl velký hlad po kvalitním českém česneku a tak ho mnoho lidí začalo pěstovat. V jednom roce za námi přišlo třeba deset nových regionálních pěstitelů a nabízeli nám česnek dráž, než náš tradiční dodavatel. Divili se, že je odmítáme. Cena pak šla výrazně dolů a všichni pěstitelé měli velké přebytky. Podobná situace se opakovala s dýněmi hokaido nebo s cuketami. Když v televizních zprávách oznámili, že je nedostatek nějakého artiklu, všichni jej začali pěstovat a nabízet. Dobrý podnikatel musí uvažovat v daleko širším časovém horizontu, dlouhodobě plánovat a předvídat.
Vy sami také něco pěstujete?
Petr: Rádi bychom, ale není na to čas. Na zahradě si pěstujeme jen jahody a to je vše.
Dušan: Nějaké plány máme, ale nerad bych je více odkrýval. Chtěli bychom nabízet co nejvíce ovoce a zeleniny i mimo sezonu a přispět k tomu vlastními produkty. Pořád totiž nemůžeme dospět k tomu, aby se nabídka zelinářů nějak vhodně doplňovala. Obvykle je to tak, že ve stejnou dobu všichni nabízejí úplně stejné plodiny. I uprostřed sezony je tak prakticky nemožné sehnat víc než deset druhů zeleniny. Abychom pokryli celý sortiment, museli bychom se obrátit na nějaký velkoobchod, což samozřejmě nechceme.
Petr: Tři roky nám trvalo, než jsme přesvědčili zelináře, aby pěstovali malé cukety. Jsou chutnější a jemnější, mají více vitamínů. Báli se ale ceny. Když prodávají na kila, je pro ně větší cuketa výhodnější. Práce zelináře má svou cenu a musí se mu vyplatit. Naši zelináři se však mnohokrát bojí, co by na skutečnou hodnotu řekl zákazník ovlivněný slevovou politikou velkých řetězců a podsazují cenu ze strachu, aby zboží prodali.
Jaké máte kritéria na dodavatele? Musí být bio?
Dušan: Značka bio pro nás není rozhodující. I bez ní se dá vyrábět poctivě. Hodně si hlídáme složení. V nabídce nám zatím chybí například krůtí uzeniny. Máme sice vynikající krůtí maso od dobrého dodavatele, ale krůtí uzeniny od něj nebereme, protože do nich přidává protispékavou látku, s níž máme problém. Stává se nám, že na základě našich připomínek výrobci změní složení výrobků a vypustí „éčka“. Chemii v potravinách se snažíme maximálně vyhýbat, ale u některých technologií výroby to úplně nejde. Tuto problematiku ale chceme mnohem více vysvětlovat na našem webu. Našich kritérií je ale samozřejmě víc. Například velikost firem, protože chceme podporovat především menší výrobce. Výrobky z masokombinátů a velkofarem u nás nenajdete. A samozřejmě dáváme přednost dodavatelům z regionu, proto má náš obchod jméno Dary kraje. Postupně jsme ale zjišťovali, že v kraji nenajdeme vše, co bychom v obchodě měli mít, a tak jsme se dostali na celou Moravu. Z Čech máme snad jen dva dodavatele. Tím prvořadým kritériem ale vždy zůstane kvalita.
Petr: Velká hodnota je v tom, že osobně známe své dodavatele. Nejsou to anonymní masokombináty produkující tuny uzenin, ale konkrétní lidé. Vztahy mezi námi často nejsou jen pracovní a obchodní, ale doslova přátelské. Snažíme se je představit zákazníkům i přímo v prostoru v krámku formou osobních setkání a ochutnávek. Zhruba jednou do měsíce děláme akce, kde prezentují své výrobky. Mnohdy to pro ně není vůbec jednoduché, protože jsou prací vytížení od časného rána do noci. Především výrobci mléčných produktů nebo uzenin.
Kvalitu dodavatelů asi není jednoduché vždy uhlídat…
Dušan: Od toho jsme tady. Obchod jsme otevírali proto, abych zákazníkům usnadnili orientaci a udělali za ně základní výběr, aby už nemuseli podrobně pročítat všechny etikety. Chceme prodávat jen ty nejlepší věci, a proto si hlídáme, co na pultu nabízíme. Když nám něco nehraje nebo když dostaneme podnět od zákazníka, necháme si udělat vlastní rozbory a pokud nedopadnou dobře, řešíme to s dodavatelem. Člověk se sice snaží ostatním věřit, vždy ovšem platí rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. A je třeba říci, že většina výrobců – sýraři, chovatelé, zelináři a hlavně řezníci musí na základě legislativy sami dělat rozbory velmi často.
Účastníce se trhů na náměstí nebo jiných sezonních akcí?
Petr: Veřejných akcí a farmářských trhů se neúčastníme, snažíme se lidi směřovat do našeho krámku. Výjimkou bude oslava pátých narozenin obchodu, která se uskuteční v září. Místo a přesný termín včas oznámíme, lidé se budou moci setkat s námi a s našimi dodavateli, připravíme i menší kulturní program.
Se zákazníky jste zatím komunikovali především přes facebook, nyní chystáte také internetové stránky…
Dušan: Nebudou to stránky zaměřené jen na náš sortiment. Chceme lidem přinést zajímavé a důležité informace, dělat trochu osvětu. Dozví se tedy nejen, co děláme a proč to děláme, ale chceme je nechat nahlédnout pod pokličku a vysvětlovat, co vše se odehrává, než se člověku dostanou potraviny na stůl.
Bude součástí webu i eshop?
Dušan: O eshopu jsme uvažovali již v začátcích, ale zatím jej neplánujeme. Důvodem nejsou jen náklady s rozjezdem takové služby. Chceme zákazníky naučit chodit do našeho obchodu, na chvíli se tady zastavit a zklidnit v každodenním shonu a nákup si užít. Je to v souladu s naší filozofií. I nákup jídla by měl být určitou formou vzájemné komunikace a vlastně malou společenskou událostí. Anonymní eshopy nás ochuzují o tento přirozený kontakt.
Jaká máte plány do budoucna?
Petr: Do dvou až tří let bychom chtěli mít v nabídce ustálenou řadu vlastních produktů. Konečně tak snad zrealizujeme své plány ohledně pěstování a vlastní výroby. Vidíme spoustu mezer v sortimentu, kde nebudeme lézt do zelí našim dodavatelům. Obecně je naším plánem neustále rozšiřovat a zpestřovat sortiment a zútulňovat náš krámek. Zákazníkům chceme co nejvíce zpříjemnit čas strávený u nás, aby se rádi vraceli.
————————-
Dary kraje
Kvítková 2898, Zlín
Otevřeno pondělí až pátek 7:00 – 19:00, sobota 8:00 – 13:00
776 815 523
kramek@darykraje.cz
www.darykraje.cz
