Letošní rok je rokem velkých osmičkových výročí. Tím rozhodně nejvýznamnějším je připomínka vzniku Československé republiky v roce 1918. V historii města, i celé země, jsou ale i temná období. Jedním z nich je srpen 1968, kdy Československo bez varování a proti vůli vedení státu přepadly a obsadily stovky tisíc vojáků v čele se sovětskou armádou.
Bylo to jaro velkých nadějí a léto plné hořkého zklamaní. Srpnová okupace a následná normalizace přinesla deziluzi pro celou další generaci. 21. srpna 1968 vtrhly do Československa, které začalo prosazovat myšlenky „socialismu s lidskou tváří“, okupační jednotky států Varšavské smlouvy. Z přátel a spojenců se ze dne na den stali zrádci, okupanti a bohužel i vrahové.
Také Zlín obsadilo sovětské vojsko, městem projížděly řady automobilů, tanků a obrněných vozidel. Lidé se srocovali a protestovali, ale proti převaze hrubé síly jim to nebylo nic platné. Na veřejných prostranstvích, na zdech, trolejbusech, autobusech i ve výlohách obchodů se objevovaly nápisy a plakáty vyjadřující podporu československé vládě a vyzývající okupanty k odchodu.
Tehdejší Gottwaldov zřejmě sovětský štáb nevnímal jako strategický uzel, nebyla zde ani vojenská posádka, a tak do města dorazily první tanky a transportéry až po půlnoci ve čtvrtek 22. srpna. Už 21. srpna ovšem vyšlo zvláštní číslo okresních novin Naše pravda, v němž se zdejší komunistické vedení postavilo za legální představitele Československa, reformní komunisty v čele s Alexandrem Dubčekem.
Po představitelích okresní správy sovětští důstojníci po svém příjezdu požadovali prostory pro velitelství a mužstvo a dožadovali se odstranění protisovětských letáků a nápisů. Místní úřady stály pevně za svým a požadavky odmítly. Okupační vojska se tak musela utábořit na okraji lesa za zimním stadionem.
Významnou úlohu sehrálo v dramatických srpnových dnech roku 1968 vysílání gottwaldovského okresního rozhlasového studia. Poté, co zcela umlklo celostátní rozhlasové vysílání, podařilo se zdejším technikům připojit na vysílač v Topolné a necenzurované vysílání místního studia bylo nějaký čas slyšitelné po celé republice.
Kvůli utajení se improvizované rozhlasové studio několikrát stěhovalo a vysílalo z provizorních podmínek, aby sovětští vojáci zdroj vysílání nenašli. Jedním z úkrytů byla například technická místnost v novostavbě tehdejšího Divadla pracujících, dnešního Městského divadla.
Strach a rezignace
V těch pohnutých srpnových dnech byla sounáležitost, odhodlanost a obětavost lidí obrovská, v dalších měsících ale postupně ochabovala. Sovětské tanky a okupační jednotky, které se v Československu usadily na dalších více než dvacet let, znamenaly konec demokratizačního procesu a nástup normalizace.
Přišly čistky v médiích, kulturních organizacích, podnicích, na úřadech i ve vedení místní komunistické strany. Lidé spjatí s reformami přišli o práci a museli vykonávat podřadná zaměstnání, byli vězněni nebo přinuceni emigrovat na Západ. Popotahováni ale byli i jejich příbuzní, manželky a děti. Zavládla atmosféra strachu a rezignace.
Fotografie: MZA / Státní okresní archiv Zlín