Téměř tři sta originálů nejsvéráznějšího a nejkontroverznějšího představitele světového surrealismu Salvadora Dalího představuje výstava, která se koná ve Filmovém uzlu ve Zlíně.
Grafické listy, sochy, tapiserie, porcelán, keramika a dokonce i flakóny reprezentují průřez celoživotní tvorbou autora. K výstavě patří také kolekce fotografií Václava Chocholy, který Dalího zachytil v roce 1969 v Paříži. V takovém rozsahu a zároveň záběru výtvarných technik Dalího tvorba v Česku ještě nikdy prezentována nebyla. Výstavu pořádá společnost Artrium Zlín.
„Návštěvníci se mohou těšit na Dalího nejslavnější díla, jako je litografie Madonna of Port Lligat, Tábor krále Marca nebo populární grafický tisk slona s extrémně dlouhýma nohama nesoucího egyptský obelisk Pokušení sv. Antonína. Pozornost přitáhne také celý cyklus ilustrací k dílu Danta Alighieriho Božská Komedie, které Dalí vytvořil v roce 1963,“ říká organizátor výstavy Pavel Chmelík.
Sochy, kterým se autor začal věnovat v 70. letech, reprezentují bronzové plastiky a další trojrozměrné exponáty. Dalí využíval různá média pro prezentaci svých vizí, jedná se proto o keramiku, porcelán, hedvábí a tapiserie. Španělovu nespoutanou všestrannost dokazuje i kolekce flakónů.
Příjemným zpestřením této mimořádné expozice je výstava českého fotografa Václava Chocholy (1923 – 2005), který Dalího fotoobjektivem zachytil v roce 1969 v Paříži. V kolekci samozřejmě nechybí velmi slavná fotografie Salvadora Dalího s vejcem.
Za zmínku stojí také sítotisková dílna, ve které si návštěvník může nechat vytisknout vybraný motiv na tričko nebo tašku.
Salvador Dalí a jeho tvorba bude ve výstavních prostorách zlínském Filmovém uzlu k vidění do 14. ledna 2018.
Jak vznikla myšlenka založit společnost Artrium?
Michaela Orbesová: S Pavlem Chmelíkem jsme se seznámili na zámku v Holešově, kde jsme společně pořádali výstavu studentů Univerzity Tomáše Bati. Tam vznikla také myšlenka založit soukromou galerii Artrium, která by kulturní dění ve Zlíně oživila zajímavými výstavami, která tady dosud chyběly.
Pavel Chmelík: Náš projekt Atrium má několik poloh. V naší galerii nabízíme prostor pro setkávání lidí a umění, prostředí ideální pro menší firmy, různá jednání a společenské posezení. U nás v galerii se mohou lidé potkat a přitom být v příjemném komorním prostředí mezi kvalitními uměleckými díly. Další naší aktivitou je pořádání kulturně-společenských akcí, ovšem vždy s důrazem na výtvarné umění.
Galerie Artrium je ale celkem komorní záležitost, proto mě překvapilo, když jsem se dozvěděl o této velké výstavě Salvadora Dalího…
Pavel Chmelík: Jistě, Galerie Artrium je komorní záležitost, taková naše radost. Je to sice galerie komerčního charakteru, ale nabízí velmi kvalitní díla. Naším dalším plánem je ovšem dělat také velké výstavy. A když se něčím začíná, je dobré, aby to byla výstava pořádná, aby měla nadregionální přesah, zkrátka výstava, která bude zářit v našem kraji, ale bude se o ní vědět i na druhém konci republiky. To je naše třetí poloha – velké výstavy, které chceme Zlínu přinášet a věříme, že v tom budeme po úspěšné výstavě Dalího pokračovat.
Michaela Orbesová: Proto jsme sáhli po autorovi, který u nás v takovém rozsahu nikdy představen nebyl, po proslulém zahraničním malíři a sochařovi, kterého Češi znají ze světových umělců asi nejvíce.
Proč myslíte?
Pavel Chmelík: Tento vztah se budoval i díky dalším osobnostem, které nějakým způsobem vstupovaly do Dalího života a měly možnost se s ním setkat především v době uvolnění koncem šedesátých let. Václav Chochola, uznávaný český fotograf, vytvořil úžasnou kolekci Dalího fotografií, které obletěly svět a staly se ikonami. Ukazují jeho nádhernou duši a zdůrazňují obrovskou extravaganci. Dalí si velmi potrpěl na to, aby všechny jeho fotky byly přísně stylizované a výraz jeho tváře naprosto nezapomenutelný. Chocholovým fotografiím Dalího jsme věnovali samostatný sál.
Michaela Orbesová: Nebyl to ale jen fotograf Václav Chochola. Na naší výstavě máme také plastiky skvělého českého sochaře Josefa Nálepy. Traduje se, že vtrhl k Dalímu do ateliéru s lyžemi na rameni, byl totiž osminásobným mistrem Československa ve vodním lyžování, vytáhl pytel hlíny a naplácal za hodinu a půl bystu Dalího. Vytvořil i jednu jeho figuru, která Dalího naprosto vystihuje. Takto Dalího údajně zpodobnil jako jediný na světě.
To byl Chochola a Nálepa, co je ale ve Filmovém uzlu k vidění od Dalího?
Pavel Chmelík: Je to největší výstava v republice vedle stálé pražské expozice. Taková kolekce Dalího děl tady nebyla nikdy vystavena. Zahrnuje sbírku grafických listů, bronzových soch i Dalího kolekci flakonů. Máme i kinosál, kde promítáme životopisný film o Dalím přibližující jeho tvorbu a životní cestu. Součástí expozice je i prodejní galerie, kde si zájemci mohou zakoupit grafické listy, surrealistické talíře keramické kachle, trička, tašky a další umělecké a upomínkové předměty.
Michaela Orbesová: Připravili jsme i doprovodný program. Během listopadu děláme každé pondělí v 16 a 17 hodin komentované prohlídky výstavy, každou středu od 14 do 18 hodin máme sítotiskovou dílnu. Zájemci si mohou přinést vlastní tričko, nebo si u nás tričko či plátěnou tašku koupit, a vytisknout si některý motiv Dalího, buď známého slona na dlouhých nohách, nebo typický knírek. Tiskneme tyto motivy také na barevný papír a karton. Každý čtvrtek v 16 a 17 hodin promítáme surrealistický film Andaluský pes s českými titulky a dokument Čtvrtá dimenze, ale k tomu jsou bohužel české titulky nesehnatelné. V prosinci chystáme obměnu programu, například posílení komentovaných prohlídek a chceme přidat i akce s vánoční tematikou a nějaký speciální program pro firmy. Máme web www.artrium.cz a facebook Galerie Artrium, tam lidé najdou náš program a aktuality.
Které z vystavených děl jsou nejzajímavější?
Pavel Chmelík: Je zde celá řada autorských tisků i velmi kvalitních signovaných grafických listů, které nevycházely ve velkých nákladech. Vystavujeme celou Božskou komedii, to je obrovská kolekce, sto nádherných dřevořezů. Určitě je na co se dívat.
Michaela Orbesová: Je velmi zajímavé, že se zde sešlo tak velké množství Dalího soch, nepamatuji si jinou výstavu, která by dokázala tolik soch prezentovat. Plastiky to sice nejsou příliš velké, ale takové je Dalí dělal. Jsou velmi zajímavé svými tématy a odvážným provedením. Jen velmi zřídka se na výstavách objevují známé kachle s vyobrazením andaluských koní, u nás je máme a pár kachlí je dokonce na prodej.
Odkud grafiky a plastiky pochází?
Michaela Orbesová: Máme díla přivezená přímo z Nadace Salvadora Dalího v Paříži. Velice zajímavá je například bronzová kubistická socha anděla, která byla přivezena přímo pro potřeby této výstavy a v České republice nebyla nikdy prezentována.
Pavel Chmelík: Dalího dílo je velmi přísně autorsky chráněno, ať už španělskou vládou nebo pařížskou nadací. Kromě děl z Paříže vystavujeme i předměty z jedné německé soukromé sbírky, její část je nyní dokonce na prodej, takže návštěvníci si mohou odnést velmi kvalitní hodnotný kousek.
Jaké jsou reakce návštěvníků?
Pavel Chmelík: Velmi příznivé. Jsem velice rád, že Dalí oslovuje napříč generacemi. To je velmi zajímavé. Přichází i rodiny s malými dětmi. Buď jim rodiče dají komentář, nebo se jen dívají na tu neuvěřitelnou škálu barev a úžasné provedení, které může oslovit i malé děti, probudit v nich vnímání a smysl pro estetiku. Je moc důležité, aby děti už od malička navštěvovaly výstavy. Přichází také hodně studentů, ale i lidé v důchodovém věku. Hlavně dopoledne, kdy je tady relativně klidněji, pokud zrovna nepřijde nějaká školní výprava
Michaela Orbesová: Je dobře, že tady lidé na výstavě stráví poměrně dlouhou dobu. Expozice je celkem velká, projdou si ji, pak se podívají na film. V kinosále si mohou i lehnout, máme tam totiž nejenom židličky, ale také i pohodlné sedací polštáře fatboy, takže je zejména o víkendech příjemné sledovat, jak tam návštěvníci relaxují po výstavě a potom si i odnesou nějaký suvenýr s motivem Dalího.
To je zajímavé komplexní pojetí výstavy. Umělecká díla, film, citáty moderně umístěné na zemi expozice, autorská hudba…
Pavel Chmelík: Je to pojetí moderního výstavnictví, jak se má dělat a jaké chceme dělat i v budoucnu. Budou to vždy výstavy autorů, které známe a máme rádi, vždy budeme vstupovat i do aranžmá výstavy. U Dalího jsme si s tím dali opravdu velkou práci a podařilo se nám koncentrovat velmi pestrá díla – kachle, porcelán, kov, grafické díla. Všechny techniky, které brilantně ovládal, se tady představují. A vstupné je vzhledem k rozsahu výstavy velmi vstřícné.
Michaela Orbesová: A nesmíme zapomenout na sítotisk, to je před Vánocemi příležitost, aby lidé svým blízkým vytvořili vlastní rukou krásný vánoční dárek. Ať už tričko, tašku nebo obrázek. Máme barevnou škálu papíru, na který si můžete motiv natisknout, pak nechat zarámovat a máte krásný obraz.
Jaké další výstavy plánujete?
Pavel Chmelík: Po výstavě Oty Janečka, kterého představujeme v domovské galerii na Štefánikově ulici, máme připravenou velkou kolekci Kamila Lhotáka. Pak to bude meziválečná česká a slovenská avantgarda. Vždy jde o velmi kvalitní díla, chceme držet vysokou laťku. Příští rok chystáme rozsáhlou výstavu ke stému výročí založení republiky, to je obrovská výzva. Je potřeba, aby se rozvíjely a připomínaly naše kořeny, aby to vnímaly i děti a nezapomínali jejich rodiče. Je to i dluh vůči těm nemnohým, kteří si první republiku ještě pamatují. Z první republiky totiž můžeme dodnes čerpat. Bylo to inspirativní multikulturní prostředí, v němž se kromě Čechů a Slováků stýkala a vzájemně ovlivňovala menšina německá, židovská, maďarská, polská, bylo to obrovské obohacování naší kultury. Z podhoubí, které tehdy vzniklo, čeští i slovenští umělci čerpali desítky let poté, čerpají z něj dodnes a díky tomu se prosazují ve světě.