Je čas adventu, blíží se svátky. Místo kýženého zklidnění ale všude panuje shon, dopravní zácpy, tlačenice v obchodech. Podívejme se ale, jaké jsou skutečné kořeny tohoto svátku. Popovídali jsme si o významu Vánoc a o tom, jak je prožívá, s Františkem Sedláčkem, římskokatolickým farářem ve Štípě.
Dokážete v několika větách říci, v čem je křesťanský smysl Vánoc?
Bůh se stal člověkem, narodil se v Betlémě a povznesl lidstvo. Každým rokem si připomínáme, že ta veliká boží láska přišla na svět. Tak, jak o tom vypráví koledy. U nás je advent spojený i s Pannou Marií, která Boha přijala a stala se tak nejdokonalejší lidskou osobou. Proto všechny ty mariánské modlitby a písně, jako Ave Maria, Zdrávas Královno, Stabat Mater.
Jak ve farnosti prožíváte adventní týdny?
Dvakrát za týden máme roráty. To jsou ranní mariánské adventní mše s českými liturgickými zpěvy, které nemají v evropské kultuře obdobu. U nás je prožíváme tak, jako to bývalo kdysi. Ráno před školou, ještě za úplné tmy, jdeme s lucerničkami do kostela. Pro děti to bývá obrovský zážitek. Zdejší sestry karmelitánky jim přichystají snídani a až pak jdou do školy.
To je pěkná tradice…
Ve Štípě je i další pěkná adventní tradice. Máme adoptivní děti, dvě na Haiti a jedno v Indii. Zdejší děti o adventu napečou a ozdobí cukroví, maminky nebo babičky ho zabalí a pak se symbolicky prodává. Každým rokem máme cíl vybrat potřebných zhruba dvacet tisíc na tyto tři adoptivní děti. Je důležité umět se podělit. Tento význam má i před patnácti lety obnovená Tříkrálová sbírka, jejímž cílem je pomoci těm nejchudším. V tuto dobu, v dobu vánoční, je lidské srdce přístupnější a otevírá se slabším. Člověk nejen chce být obdarován, ale chce také obdarovávat.
Jak vypadá váš Štědrý den?
Obvykle ještě dozdobujeme kostel a pak si na hodinu nebo na dvě zajdu do lesa se zklidnit, protože potom to bývá opravdu náročné. Mám dvě půlnoční mše a ještě bohoslužbu slova v Ostratě. První mše začíná v osm večer, skončím po půlnoci a ráno zase od sedmi v kostele. Ale je to samozřejmě velká radost, když může člověk tu boží zprávu zvěstovat druhým.
A co smažený kapr? Bude?
My kněží nejezdíme k příbuzným, zůstáváme ve svých farnostech. Tentokrát jsme se rozhodli se na Štědrý večer sejít u sester karmelitánek v našem klášteře. Pocházejí z Česka, Slovenska a Polska, sdílejí proto různé tradice, připravují u nás neobvyklá zajímavá sváteční jídla. V Polsku je to lámání chleba, na Slovensku dělají pupáky, to jsou buchty s mákem spařené mlékem. Tady je zase tradicí zelňačka s houbami. Ale kapr s bramborovým salátem, ten je vždycky.
Z Vánoc se stává konzumní svátek. Nakupování, shon, nervozita…
V supermarketech někdy pouštějí koledy už od poloviny října, to je přece jen trošku ujeté. Už za komunistů se vyprávěl vtip, že když se z Betléma odstraní svatá rodina, zůstane tam vůl osel a žlab. To zůstává i dnešním lidem, když jim z Vánoc vymizí to podstatné. Symboliku Vánoc nemůže nahradit jen kapr, i když je samozřejmě dobré, když na stole nechybí.