Štěpánek a Baťa – od přátelství k nenávisti

Díky neblahému osudu domu, který padl na Sokolské k zemi 8. března letošního roku pod náporem rypadla hasičského bagru, se v myslích Zlíňanů oživilo jméno někdejšího majitele této vily Františka Štěpánka. Je škoda, že upadl tak trochu v zapomnění. Jeho osud a odkaz městu je dobré si připomenout, abychom si uvědomili, že Zlín na počátku 20. století zdaleka nebyl jen Baťa.

 

Mezi zlínskými průmyslovými podniky měla svého času Štěpánkova obuvnická továrna významné postavení. Zabírala poměrně velký prostor na Cigánově. V místech, kde se dnes hraje prvoligový fotbal. Zakladatel této továrny se vypracoval dlouholetým úsilím z kantora až na jednoho z největších zlínských továrníků a starostu města. Podívejme se, co o Františku Štěpánkovi píše historik Zdeněk Pokluda.

Kantor stoupá vzhůru

Štěpánek se narodil v Luběnicích na Olomoucku roku 1872. Dal se na kantořinu a do Zlína přišel v roce 1892, aby zastával místo podučitele. Už roku 1898 povýšil na odborného učitele chlapecké měšťanky.

Profese učitele mu ale nestačila, projevoval širší zájmy a schopnosti. Koncem devadesátých let se sblížil s Tomášem Baťou a vydatně mu pomáhal s řízením začínajícího podniku. Vedl obchodní knihy, účty, bilanci a korespondenci. Jeho znalosti němčiny i dalších jazyků byly nenahraditelné. Ve firmě si vydobyl vlivné postavení a roku 1900 se stal i tichým společníkem.

 

Spolupráce s Baťou mu otevírala velké možnosti, a tak se v roce 1905 po patnácti letech učitelování rozhodl školu opustit a stal se prokuristou, tedy jednou z nejdůležitějších osob, v Baťově firmě. Na jejím vedení se podílel především v době několikaměsíčního pobytu Tomáše Bati v Americe roku 1905.

Osudový 8. březen

Úzká spolupráce trvala až do roku 1907. Tehdy 8. března se dosavadní blízcí přátelé rozešli ve zlém a stali se nesmiřitelnými rivaly.

Říká se „za vším hledej ženu“. A bylo to tak i v tomto případě. Za rozkolem společníků stála Mařenka Babičková, dcera ředitele zlínské měšťanské školy Cyrila Babičky. Byla snoubenkou Tomáše Bati a její sestra byla zasnoubená s Františkem Štěpánkem.

Jenže Baťa se od lékaře Gerbece dozvěděl, že Marie Babičková trpí tehdy nevyléčitelnou tuberkulózou, a to byl pro pragmaticky smýšlejícího podnikatele důvod vztah ukončit. Když se to dozvěděl Štěpánek, rozzuřil se a okamžitě oznámil Baťovi odchod z firmy.

Byl z toho tehdy ve Zlíně veliký skandál. Rodina Babičkova, Baťa a Štěpánek patřili ke zlínské smetánce a vše se náležité propíralo. Nejen v zákulisních drbech, ale také u soudu.

Baťa musel vyplatit bývalému společníkovi 55 tisíc korun a rodině Marie Babičkové dalších 30 tisíc. Dohromady to tehdy byly obrovské peníze, celá šestina čistého jmění Baťovy firmy.

Úspěšný podnikatel i starosta

Od září 1907 si Štěpánek rozjel vlastní obuvnický podnik na Zarámí a v roce 1910 začal stavět velký výrobní areál za Dřevnicí na Cigánově. V dobách rozkvětu to byl vedle Baťovy továrny jeden z největších podniků ve městě.

 

Kromě podnikání se Štěpánek věnoval i veřejnému dění. Od roku 1908 byl starostou Zlína a už před Baťou prosazoval modernizaci města. Zasloužil se například o elektrifikaci Zlína a výstavbu zdejší elektrárny. V roce 1913 byl navíc zvolen poslancem moravského zemského sněmu.

V době první světové války v jeho továrně pracovalo až 600 dělníků. Měl i pobočku v Hostivaři a vlastnil řadu realit v Praze. Po válce ale věci dostaly jiný spád. Kvůli vítězství sociálních demokratů ve volbách musel v roce 1919 opustit i křeslo zlínského starosty. V roce 1923 se dokonce stal starostou jeho velký soupeř Baťa.

Díky investicím do činžovních domů v Praze se Štěpánek výrazně zadlužil a navíc jeho podnik nezvládal poválečnou krizi. V roce 1924 převzala továrnu banka a v roce 1927 ji koupil Baťa. Nějaký čas ji využíval, ale v roce 1935 nechal areál zbourat a o pět let později zde vzniklo fotbalové hřiště.

Toho už se ale František Štěpánek nedožil. Zemřel v dubnu 1934.