Originály Františka Kupky, Josefa Čapka, Mikoláše Alše nebo Emila Filly představuje výstava osobností českého umění konce 19. století a první poloviny 20. století. Jedná se o největší výstavní projekt ke stému výročí republiky, které Česko letos nabízí. Výstava se koná do 24. června 2018 v prostorách Filmového uzlu ve Zlíně a připravila ji Galerie Artrium Zlín.
Výstava Velikáni českého umění představuje přes sto uměleckých děl včetně rozměrných bronzových plastik Quida Kociána, Emila Filly, Jana Štursy, Františka Bílka a Otto Guttfreunda.
„Po dokumentární a obsahové stránce jde o největší výstavu ke stému výročí republiky, kterou Česko zažívá. Do jedné plochy jsme soustředili to nejlepší, co české galerie, muzea a soukromí sběratelé mohou nabídnout,“ řekl Pavel Chmelík, který je kurátorem výstavy spolu s Michaelou Orbesovou a Ivanem Exnerem, současným předsedou spolku Mánes a významným českým malířem. Velikáni českého umění jsou po loňské úspěšné výstavě Salvadora Dalího druhým projektem zlínské Galerie Artrium.
Českou historii a vznik republiky navíc shrnuje osmatřicet dokumentárních panelů. V historickém kinosálku mohou návštěvníci zhlédnout dobový dokument o T. G. Masarykovi. Výstavu doprovází hudba skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Julia Fučíka, který byl strýcem známějšího stejnojmenného komunistického spisovatele.
Odkud pochází vystavená díla?
Pavel Chmelík: Hlavním partnerem, který zapůjčil díla, je Kooperativa pojišťovna. Další obrazy do Zlína poslaly krajské a městské galerie i soukromí sběratelé. Dali jsme dohromady úžasné kusy. Některé z nich už z období baroka. Záměrně jsme vystavili i barokní díla, protože Češi byli i v době baroka úžasní malíři, sochaři, ale i stavitelé. Najdete tady například nádherný bitevní výjev od Václava Vavřince Reinera z roku 1720. A pak je tu další mimořádný barokní obraz, autoportrét Jana Kupeckého.
Podle jakého klíče jste vybírali autory?
Pavel Chmelík: Koncept vychází z publikace Cesty ke svobodě, kterou vydal spolek Mánes a která je vlastně i nedokonalejším katalogem k této výstavě. Kromě reprodukcí obrazů obsahuje veškerou doprovodnou dokumentární část se spoustou fotografií a textů. Tuto dějinnou linii na naší výstavě ukazuje 38 panelů. Začínáme velkými jmény, jako Jan Hus, Jiří z Poděbrad nebo Jan Amos Komenský, tedy slavnými Čechy evropského formátu. Pak jdeme samozřejmě chronologicky kupředu přes Bílou Horu a další významná data až po vystoupení československých legií v První světové válce. Z našeho pohledu je nejdůležitější neuvěřitelně bohatý umělecký život, výtvarné spolky, jako je Mánes a další sdružení. Umění bylo vždycky reflexí toho, co se děje ve společnosti. Kniha tak ukazuje zajímavé souvislosti a spojení umění se společností v rámci formování republiky.
Jaká jsou nejzajímavější díla výstavy?
Michaela Orbesová: Zřejmě nejzajímavějším obrazem je tak trochu tajemná oboustranná malba od Josefa Čapka Dáma s konvalinkami. Umístili jsme pod ni Čapkům citát: „Jistoty jsou dobré, nejistoty přitažlivé, tajemství vyzývavá.“
Jak tento oboustranný obraz vznikl? Je to opravdu taková záhada?
Pavel Chmelík: Skutečnost je taková, že Josef Čapek nebyl s jeho první verzí spokojen a namaloval ji později ještě dokonaleji. Plátno pak použil k jiné malbě a tak se stalo raritou. Obraz navštívil mnoho významných galerií po celém světě, například Leopold Museum ve Vídni. Je to jedno z jeho nejkrásnějších děl.
Unikátem je také obraz Františka Kupky…
Michaela Orbesová: V pařížském Grand Palais právě probíhá velká retrospektivní výstava Františka Kupky a svezli tam snad všechny jeho dostupné obrazy. Jedním z nich mělo být i Norské vidění z roku 1898, tedy z jeho raného období. S ohledem na mimořádné výročí, které si Česko letos připomíná, však majitel obrazu na poslední chvíli rozhodl, že dílo ponechá doma a raději jej nabídne české veřejnosti prostřednictvím naší výstavy. Jsme moc rádi, že namísto Paříže obraz nakonec visí u nás. Je to pro Kupku velmi nezvyklá poloha a je vidět, že to nebyl jen mistr abstrakce, ale dokázal i špičkově ztvárnit figury a přenést se do světa snového poetismu.
A pak je tu skutečně obří dílo Maxe Švabinského…
Michaela Orbesová: Velkou perlou výstavy je vrcholné dílo Maxe Švabinského Žlutý slunečník – léto. Jde o rozměrné více než dvakrát dva metry velké plátno, které bylo veřejnosti doposud představeno pouze jednou v Jízdárně Pražského hradu na výstavě českých impresionistů loni na podzim. Vzhledem k rozměrům byly převoz a instalace velmi složité, ale stálo to za to. Je to nádherný velký obraz ve zlatém rámu. Vévodil Praze a teď vévodí Zlínu. Švabinský je zastoupen ještě dalšími třemi významnými díly – Splynutí duší, Vlastní podobizna a Erýnie – bohyně zla. Švabinský byl jedním ze symbolů první republiky. Byl autorem tehdejších bankovek, poštovních známek, měl blízký vztah k prezidentu Masarykovi a vytvořil jeden z jeho nejznámějších portrétů.
Mnohé z obrazů jsou také pozoruhodnou historickou výpovědí…
Michaela Orbesová: Zajímavým dokumentem doby jsou plátna Ferdinanda Lepieho. Například pohled přes Karlův most na Pražský hrad z roku 1861 nám poskytuje dnes už neexistující pohled, protože v té době proslulému panoramatu ještě chyběla větší část katedrály svatého Víta. Málokdo si uvědomuje, že byla dostavěna až ve 20. století. Z poloviny 18. století je také krásný Lepieho pohled na Staroměstské náměstí a Týnský chrám.
Pavel Chmelík: Nesmí chybět ani špičková česká krajinomalba. Tu reprezentují žáci Julia Mařáka. Dovolili jsme si vybrat tři Moravany, které Mařák vyučoval, patřili k jeho nejlepším následovníkům a dokázali se mimořádně prosadit. Jsou to Stanislav Lolek, Roman Havelka a Alois Kalvoda. Respektovali svého učitele, ale každý si našel svou osobitou cestu.
Michaela Orbesová: Velice významné a známé je dílo Mikoláše Alše Husitská jízda z roku 1900. Umístili jsme pod něj opět citát Mikoláše Alše: „Umění musí být více než fotografický aparát, duši vyjádřiti musí.“ A v tomto duchu jsme také obraz v prostoru možná trochu netradičně nainstalovali, aby vynikl jeho švih, pohyb a dynamika valícího se husitského vojska.
Překvapivě působí obrazy Zdeňka Buriana, kterého všichni známe díky obrázkům z pravěku a dobrodružných knih…
Michaela Orbesová: Máme tady malý koutek Zdeňka Buriana s jeho volnou tvorbou. Všechno jsou to obrazy, které se běžně nevystavují a byly zapůjčeny jen pro tuto výstavu. Lidé jen těžko poznají, že autorem je Zdeněk Burian. Nejsou to jeho typické kvaše, ale olejomalby. Některá témata jsou velice naléhavá až protiválečná. Například Madonna dvacátého století, která má obrovskou sílu a hloubku, pro Buriana tak netypickou. Naopak velmi romanticky je laděný obraz havajské dívky.
To jsme prošli už skoro celou výstavu…
Pavel Chmelík: V posledním sále výstavy jsou kromě sochy Umělcův úděl od Quido Kociána vystaveny obrazy zapůjčené ze zlínské Krajské galerie. Jednak je to obraz Stanislava Lolka zachycující úžasnou atmosféru prvorepublikových restauračních zahrádek a pak také celkem netypické dílo Vladimíra Hrocha z jeho raného období. Na rozměrných fotografiích jsou zachyceny reliéfy z pražské Legiobanky, ty jsme na rozdíl od obrazů nemohli oklepat a odvézt do Zlína.
Součástí expozice Salvadora Dalího byl obchůdek s upomínkovými předměty. Máte jej i nyní?
Michaela Orbesová: Kromě knihy Cesty ke svobodě prodáváme dalších dvacet úžasných titulů, které běžně nejsou k dostání, máme výhradní zastoupení na Moravě. Můžete si ale odnést i nějaké menší, ale cenné výtvarné dílo. Na výběr jsou grafiky Maxe Švabinského, Josefa Čapka, oleje Františka Drtikola, Josefa Ullmanna, z velkých Moravanů je to Karel Hofman nebo Bedřich Jaroněk. Je tam i malý koutek pro děti s upomínkovými předměty s motivy od Josefa Lady.
Chystáte komentované prohlídky nebo jiný doprovodný program?
Pavel Chmelík: Komentované prohlídky se konají každé úterý a čtvrtek od 16.30. Zajímavý bude zcela jistě i cyklus setkání se zlínským historikem Zdeňkem Pokludou. Toho na výstavě uvítáme 23. května, 6. a 20. června, vždy od 17 hodin.
