Žádné experimenty už nečekejte. Jsme a zůstaneme Fleret, říká Zdeněk Hrachový

Kapely ze Zlínska, kterým se podařilo nějak výrazněji rozhýbat českou hudební scénu, byste spočítali na prstech jedné ruky. Neodmyslitelně k nim patří skupina Fleret se svou nezaměnitelnou směsicí rockového zvuku s folklorními prvky a zemitými valašskými texty.

Tahounem kapely je dodnes jeden ze zakládajících členů, kytarista, zpěvák a autor hudby Zdeněk Hrachový, kterému přátelé a fanoušci neřeknou jinak než Hrach nebo Hrášek. Před lednovým koncertem ve Zlíně jsme si povídali o novinkách i historii kapely.

Těsně před Vánoci jste vydali vaše nové album i v podobě klasického černého vinylového elpíčka, proč?

Konečně nosič, který výborně hraje a hlavně déle vydrží. Takže po nás možná zůstane něco skutečně trvanlivého. Cédéčka nemají nekonečnou životnost, ale mám doma mraky desítky let starých klasických desek, které pořád hrají jako nové. Samozřejmě je to návrat do starých let s trochou nostalgie. Kromě toho se mi vždy líbily velké obaly, na kterých vynikají pěkné obrázky. Necháme si něco nakreslit a pak se to smrskne na malé cédéčko a nevynikne to. Byla by to škoda, ne? To jsou důvody, proč jsme si udělali tuto malou radost v podobě vinylu. Jen se nám trochu opozdilo proti cédéčku. Na výrobu vinylů se totiž dost dlouho čeká, klidně i půl roku. Vyrábí je u nás jen jediná firma a má velký přetlak poptávky. Podařilo se nám to naštěstí před Vánocemi a díky tomu jsme mohli tuto novinku pokřtít na tradičním předvánočním koncertu ve Vizovicích, na který si vždy chystáme nějakou takovou specialitu. Takže jsme tímto elpíčkem opět trochu oživili zájem o naše poslední album Hopa bejbe.

To je trochu zvláštní název. Co znamená Hopa bejbe?

Není potřeba v tom hledat žádný velký smysl. Je to prostě bojový pokřik kapely. Náš bubeník, aby nás nebo diváky při koncertu povzbudil, vždycky vykřikne „hopa“. A to obligátní „bejbe“ je magické slovíčko, které k rocku patří už od dob Presleyho, Beatles a Led Zeppelin. Takže tak dlouho jsme ta dvě slova řvali na koncertech, až nás napadlo to na věky zaznamenat a dát si to do názvu desky.

Jaké jsou nové písničky? Posunuje se vaše muzika?

Spíše to je návrat ke kořenům. I proto, že jsme na album zařadili některé staré pecky. Ať už jako bonus několika starých nahrávek nebo v podobě písničky Kateřina, kterou jsme dělali ještě s Vlastou Redlem a teď jsme jí dali nový kabát. Ostatní písničky jsou sice naprosté novinky, některé jsme psali ještě v lednu a únoru roku 2015, ale pořád jsme věrní našemu stylu a úderným valašským textům. Prostě Fleret, jak má být. Chceme být hodni toho, že jsme dvorní kapela Valašského království, a naše muzika tomu odpovídá. My už asi nic jiného nevymyslíme. Fanoušci to od nás ani nechtějí. Poučili jsme se na albu Pumkanonem. Tam jsme hodně zaexperimentovali a zamířili do funky a jiných žánrů, přitom se ta deska moc nechytila, i když si myslím, že hudebně patří mezi naše nejlepší. Takže experimenty už máme za sebou a o nějaký velký posun se už nesnažíme. Snad jen v kvalitě zvuku. Natáčeli jsme sice tradičně v Ostravě ve studiu Českého rozhlasu, ale poprvé s mladým mistrem zvuku Markem Hoblíkem, kterého si muzikanti hodně chválí a který nahrával třeba nové album s Ewou Farnou. Na naší nové desce je to podle mě jednoznačně poznat, zvuk je svěžejší.

Ty bonusy v podobě starých písniček jsou docela zajímavé…

Je to úžasná věc. Někdo v osmdesátých letech natočil na cívkový magnetofon náš koncert ve skvělém klubu v Brně na Křenové, kam jsme strašně rádi jezdili. Před pár lety nám tu nahrávku předal na cédéčku a my jsme byli úplně nadšení z toho, co jsme tehdy hrávali. Také atmosféra toho koncertu byla fantastická, i když muzikantsky bychom to všechno dnes zahráli bezesporu daleko lépe. Vybrali jsme z té nahrávky tři písničky, které jsme přidali jako bonus na nové album.

Takže tak trochu archeologický objev z hudební prehistorie Fleretu?

Koncert to byl docela dlouhý a jsou tam skutečně hodně zajímavé věci. Objevili jsme pár písniček, o kterých přemýšlíme, že je uděláme v novém kabátě. Za ty roky jsem úplně zapomněl, že jsme je kdysi hrávali, a vytěsnil je z hlavy. Jednou z nich byla i Kateřina. Původně taková nenápadná písnička v rytmu country. Dali jsme jí nový kabát a stává se z ní pomalu náš nový hitík. Velký úspěch dnes má i další stará pecka Příběh Fanoša v pálenici usnuvšího, to býval tak před dvaceti lety na Zlínsku docela velký hit. Je možné, že se takto vrátíme i k dalším písničkám. Některé bychom už ale dnes nezahráli. Podstatné je pro nás skládat nové věci, nebavilo by mě hrát jen ty staré pořád dokola.

fleret2

Od podzimu máte nového basáka Radka Postavu…

Předchozí baskytarista Maroš Abrahám o svém odchodu už nějaký čas mluvil. Důvod je jednoduchý a logický. Zamiloval se a přestěhoval k Plzni na rodinnou farmu. Jezdit z Plzně do Vizovic na zkoušky nebo do Ostravy na koncerty, to je přece nesmysl. Zvlášť když jsou dálnice v takovém stavu, v jakém jsou. Já bych to nikdy nedal, ale on přesto pořád chtěl být ve Fleretu a všechno to vytrpěl. Jednoho dne už ale byly ty rodinné tlaky příliš silné. Je to škoda, obrečeli jsme to, Maroš byl úžasný pohodář. Ovšem náhrada v podobě Radka Postavy je skvělá. Po dvou měsících si troufám říct, že Maroše předčí. A jsme rádi, že využíváme místních zlínských zdrojů – Radek bydlí kousek od našeho houslisty Stani Bartošíka.

Takže obsazení kapely je stabilizované?

Mám dobrý pocit z toho, že ve Fleretu jsou čím dál lepší muzikanti. Obzvlášť šťastnou ruku mám na basáky. I bubeník David Filák mezi nás skvěle sedl. Je to fantastický hudebník, kterého nám závidí i věhlasnější kapely. Nejenže skvěle hraje, ale i zpívá. Navíc má podobnou barvu hlasu, jako Pavel Kačes Husár, což se u některých starších písniček hodí. No a pak je tu houslista Staňa Bartošík. Já a on, to je pro Fleret zásadní osudové spojení. Je neuvěřitelné, že jsme spolu v kapele vydrželi skoro třicet let. Koneckonců i kytarista Vítek Rokyta je s námi už nějakých třináct let.

Spolu s názvem Fleret používáte domicil Vizovice, přitom nikdo z vás ve Vizovicích nebydlí. Jste ještě vůbec vizovická kapela?

Já jsem ze Lhotska, to je hned vedle. A cítím se být i Vizovjanem. Zkušebnu máme pořád ve Vizovicích a tam jsme taky vznikli. I když teď je samozřejmě v kapele víc Zlíňáků než Vizovjanů.

Vzpomínáš si, jak ses dostal k muzice?

Vyrůstal jsem v dědině Moravský Beroun v Jeseníkách a tam kromě fotbalu na úrovní pralesní ligy fungoval jen kulturní dům. Jezdily tam různé vcelku zajímavé kapely. V první třídě mě taťka vzal na koncert Pavla Nováka. Já z toho byl úplně nadšený a tátovi jsem řekl, aby mě přihlásil na kytaru do hudebky. Hned od druhé třídy jsem začal a měl jsem štěstí na vynikající profesorku muziky. Vedla mě sice k vážné hudbě, ale ve volných chvílích mi za odměnu hrávala Beatles nebo Deep Purple. Kromě kytary jsem dokonce začal hrát na violoncello. To mi jednu dobu šlo snad ještě líp než kytara. Měli jsme kvarteto i malý symfonický orchestr a v kraji jsme sklízeli docela velké úspěchy. Ta kytara ale přece jen nakonec vyhrála. Učarovala mi a objížděl jsem s ní různé okresní a krajské soutěže, kde jsme se mimochodem potkávali třeba s Petrem Vavříkem, později členem kapely Buty. Ve třinácti čtrnácti letech jsme si v Moravském Berouně založili vlastní kapelu. A to už jsem tomu propadl úplně. Takže k tomu všemu došlo díky Pavlu Novákovi. Taky jsem mu za to mnohokrát osobně poděkoval, když jsme se pak potkávali na pódiích.

Nejsi tedy rozený Valach?

Narodil jsem se sice v Bruntálu, ale mí rodiče byli pravověrní Valaši. Otec pochází z dřevěnice v Trojanovicích, maminka zase od Vysokého Pole. Do Jeseníků se dostali v rámci osidlování pohraničí. Když mi ale bylo patnáct, tak se naši zase stěhovali zpátky na Valašsko. A tento kraj mě strašně oslovil. Jeseníky byly sice krásné, ale příliš ponuré a šedé. Tady pro mě bylo všechno úplně jiné a okouzlující, živý folklor, ale třeba i duch baťovských tradic nebo Čubovy Slušovice. Tento kraj, který jsem předtím znal jen z vyprávění svého otce, si prostě napořád získal mé srdce.

Když v osmdesátých letech vznikl Fleret, byla zlínská hudební scéna hodně živá. Hrál tady AG Flek, Vlasta Redl, Pepa Nos, pohybovaly se tu Buty. Musel to být zajímavý hudební kvas…

Ještě než jsme se seznámili s Vlastou Redlem, tak jsme se potkali s Ivo Viktorinem a Pepou Šobáněn z AG Fleku ve výzkumáku, kde jsme všichni pracovali. A byl tam i Petr Chrastina, se kterým jsme Fleret zakládali. V tom gumárenském výzkumáku to nebylo jako ve Svitu u kruhu, takže se občas našly dvě tři hodiny na to, abychom mohli diskutovat o muzice. I když svou práci jsme samozřejmě vždycky odvedli. Ivo Viktorin mě nasměroval a poradil mi spoustu dobré muziky k poslouchání. Později jsme u něj ve studiu natáčeli naše první naše desky. Tehdy byly nepředstavitelné Vánoce bez vánočního koncertu AG Fleku na Malé scéně, to byl povinný rituál. Stejně jako je dnes vánoční koncert Fleretu pro Vizovjany, už dvacet let. Dobře jsem se poznal i s Pepou Nosem. Mnohokrát jsme spolu hráli koncerty třeba v Lukově na hradě. A máš pravdu, do Zlína tehdy hodně jezdily i Buty. Všichni tihle skvěle vyhraní muzikanti nás hodně ovlivnili a pomohli nám posunout se dál. Bylo to skvělá doba pro začátek Fleretu.

fleret1

To byla historie, co plány do budoucna?

No, plány… Zjistili jsme, že jsme dlouho neměli videoklip. Ono dnes už s ním není kromě internetu moc kam jít, ale nechci furt tahat všechny kluky do televize do Dobrého rána a podobných pořadů. Pro takové příležitosti by se nové video hodilo. Takže začátkem tohoto roku bychom chtěli alespoň k jedné nové písničce natočit videoklip. No a pomalu začneme pracovat na další desce. Textařský tým máme pořád stabilní. Už někdy v roce 1982 vzniklo naše stálé textařské trio Milan Matějka, Libor Mysliveček a Honza Mrlík. I když nám bohužel odchodem Milanem Matějky před pár lety tento tým prořídl. Chybí mi jako textař i jako člověk, byl to obětavý nadšenec a Fleretem úplně žil. Jen občas se objeví písnička od jiného autora, než jsou tito naši dvorní textaři. Třeba Chodníčky z úvodu desky Hopa bejby mi poslal člověk, který se rozcházel se svou přítelkyní a já tu písničku zhudebnil, aby jí to mohl zazpívat na rozloučenou.

Další tvou aktivitou bylo vždy pořádní koncertů. Svého času byl hodně oblíbený vizovický folkrockový festival Valašský frgál. Teď je to Rocková noc pod hvězdami, kterou děláte každý rok na hřišti v Zádveřicích…

Je to velmi příjemná akcička, na kterou si zvu hlavně bigbítové kapely, staré české rockové legendy, které mám rád. Už si získala i slušnou oblibu. Schází se tam spousta našich kamarádů ze Slovenska i Čech. Se zádveřickými fotbalisty je navíc skvělá spolupráce, krásně se jim podařilo ten areál u hřiště upravit a oživit. Teď máme desáté výročí festiválku, takže už mám domluvené dvě super kapely, které jsem tam dlouho chtěl. Ale zatím neprozradím, o koho jde. Jinak už děláváme jen ten tradiční vánoční koncert ve Vizovicích. Na víc není čas. Fleret hodně hraje, v roce 2015 jsme měli přes sto dvacet koncertů. V klasické bigbítové sestavě, ale i pár komornějších akustických vystoupení v triu. Třeba v menších hospůdkách, kam bychom se s celým Fleretem nevešli. Ale hlavní je pro nás pořád ten bigbít, ten nás baví nejvíc.

V pátek 22. ledna chystáte koncert ve Zlíně na Čepkově. Na co se mohou návštěvníci těšit?

Kromě nás se mohou těšit na kapelu Pozdní sběr, ve které působí spousta známých zajímavých muzikantů, jako například Michael Vašíček, co hrával s Vlastou Redlem, Jíra Meisner z Druhé trávy a Kamelotu nebo Karel Macálka, který prošel AG Flekem a svého času táhl Plavce. Co se nás týká, Fleret má mraky nových písníček, takže zahrajeme celé album Hopa bejbe. Tento koncert navíc bude zlínskou premiérou našeho nového basáka Radka Postavy.

Fotografie pochází z archivu kapely Fleret