Pavel Stojar
Když stavební oddělení Baťových závodů začalo v roce 1940 s pokusy stavět první rodinné domky z panelů, nikdo netušil, jak tato novinka za pár desítek let změní podobu českých měst.
Desítky rodinným domků z panelů vznikly začátkem čtyřicátých let na Lesní čtvrti a na Štefánikově ulici. „Dnes jsou většinou k nerozeznání od těch, které jsou postaveny z cihel. Panely a spáry mezi nimi zakryla omítka, některé mají sedlové střechy pokryté taškami,“ upozorňuje Radomíra Sedláková, která má v pražské Národní galerii na starosti moderní architekturu.
Přelomový dům dostal jméno G 40
Po válce vývoj panelových domů ve Zlíně pokračoval. Jeho výsledkem byl v roce 1953 první velký čtyřpatrový bytový dům z panelů v Československu. Dodnes stojí na Benešově nábřeží poblíž cigánovského mostu. Tento typ dostal název G 40. Písmeno G znamená Gottwaldov, číslo 40 počet bytů, které v něm byly.
„Po nástupu komunistů byl zapovězen strohý funkcionalismus, který byl typický pro baťovské stavby. Architekti se museli přizpůsobit zdobnému stylu socialistického realismu, ten vládl tehdejšímu stavebnictví,“ zdůrazňuje Sedláková.
Spoje mezi panely zakryla omítka a ozdobné římsy, čtyři vstupy do domů lemují dvojice sloupů a krášlí domovní znamení. Střešní římsy zdobí kalichy. Člověka vlastně ani nenapadne, že je to panelák.
Už víc než před půl stoletím tyto domy měly topení zastavěné ve zdi nebo podlahové vytápění v koupelně. To není běžné ani u dnešních novostaveb. Nevýhodou je jen chybějící výtah a špatná izolace proti hluku, která je typická pro všechny paneláky.
Další domy tohoto typu v padesátých letech vyrostly nejen na Benešově nábřeží, ale také třeba na Padělkách. A začala se z nich také stavět celá sídliště, první bylo Na Zelené lišce v Praze.
Sídliště rostla jako houby po dešti
Prvním zlínským panelovým sídlištěm se na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století stala Bartošova čtvrť, dalším Malenovice a později rychle přibývaly další menší sídliště i samostatné paneláky po celém městě.
Přelomem byl rok 1968, kdy se začaly stavět Jižní Svahy. Nové domy tu rostou dodnes a největší zlínské sídliště má kolem třiceti tisíc obyvatel.
I když mezi lidmi nemají Jižní Svahy nejlepší pověst, odborníci na architekturu a urbanismus ho oceňují. Tedy jeho nejstarší část kolem prvního Segmentu, postavenou do roku 1980. Ostatně i dva velkokapacitní bytové domy nazývané Segmenty jsou raritou, kterou nikde jinde nenajdete.
Tvůrci návrhu sídliště Jiří Gregorčík a Šebestián Zelina navazovali na baťovské pojetí Zlína zahradního města a respektovali také krajinu. Proto první část sídliště tvoří většinou nižší domy ve tvaru kostek, které mají dokonce stěny z cihlových pásků a odkazují tak přímo k baťovské architektuře. „Raritou je, že těmito pásky se budovy neobkládaly dodatečně, ale panely se vyráběly už s nimi,“ podotkl zlínský architekt Ivan Bergmann.
V panelácích žije třetina Čechů
K degradaci panelových sídlišť na „králíkárny“, které měly rychle vyřešit husákovský populační boom, došlo za dob normalizace. Dobře to ilustruje další etapa Jižních Svahů z osmdesátých let, která se nachází kolem druhého Segmentu. Tehdy už o vzhledu sídlišť nerozhodovali architekti, ale panelárny.
V posledním čtvrtstoletí se u nás panely dostaly do nemilosti. Neprávem. Dá se z nich totiž stavět nejen celkem levně a rychle, ale také nápaditě. Příkladem může být Tančící dům v Praze. „Je to vlastně také panelák. Ale jedinečný, protože každý panel má jiný rozměr a tvar, což ukazuje na možnosti, jak lze s panelem nakládat,“ vysvětluje historik architektury Rostislav Švácha.
Panelová sídliště jsou zajímavým urbanistickým, architektonickým i společenským fenoménem. Byla nejtypičtější a nejrozšířenější formou hromadné bytové výstavby 50. až 80. let a dnes v nich žijí více než tři miliony obyvatel Česka.
Historii panelových sídlišť přibližuje výstava
Historii panelová výstavby ukazuje nová exteriérová výstava Příběh paneláku. Přibližuje vývoj prvního panelového domu typu G, který vznikl právě ve Zlíně, ale také historii a současnost vybraných sídlišť ve Zlíně.
Volně přístupná výstava je příznačně nainstalována na betonových panelech vztyčených před 14. budovou ve svitovském areálu. Je to v pořadí pátá expozice z putovního cyklu věnovaného vybraným panelovým sídlištím v jednotlivých krajích Česka.
„Rádi bychom ukázali, že všechna sídliště nejsou stejná, že to nutně nemusejí být monotónní shluky krabic vyprojektované anonymním týmem v projekčním ústavu,“ vysvětluje hlavní autorka projektu Lucie Zadražilová z Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Panelová sídliště mají svou minulost, přítomnost a v mnoha případech i rozvojový potenciál a pro své obyvatele představují domov. Bylo by proto chybou zavírat oči před osobitostí řady z nich a nechat se ovlivnit jednostrannými odsudky,“ dodává.
Návštěvníci mají možnost dozvědět se víc o třech zajímavých zlínských sídlištích. Na jejich realizaci se často podíleli velmi schopní architekti.
Autoři prvního poválečného sídliště ve Zlíně, dvouletkových Obecin, sice navázali na meziválečnou zlínskou estetiku červených cihel, do města ale zároveň vnesli první vícepatrové bytové domy. Bartošovu čtvrt, první panelové sídliště z roku 1957, tvoří v řadách a v blocích stojící panelové domy typu G 57 doplněné občanskou vybaveností. Třetí prezentované zlínské sídliště Jižní Svahy, navržené v 60. letech, se vyznačuje pestrou škálou typů panelových bytových domů přes terasové, chodbové, lodžiové až po výškový segmentový dům. Pozornost si zaslouží i otrokovické sídliště Trávníky, které dokládá dvě odlišné fáze výstavby panelových sídlišť v 60. a v 70. letech.
Výstava o panelácích potrvá ve Zlíně do 4. října.