Československá republika vznikla před 98 lety, 28. října 1918. Praha už byla plná jásajících lidí, ve Zlíně se ale ještě nic zásadního nedělo. Informace se tehdy šířily poněkud pomaleji, a tak si na vyhlášení vzniku nového státu Zlíňané museli den počkat. Oslavovat začali až 29. října.
Rozhoukaly se tovární sirény, o půl jedenácté dopoledne se v dílnách zastavila práce a lidé z celého města i blízkých vesnic se vydali na náměstí. Na improvizovaném pódiu řečnil starosta i další osobnosti města. „Nadšení tam bylo veliké, lidé se objímali, plakali radostí a smiřovali se se svými nepřáteli,“ vzpomíná na vítání republiky ve svých pamětech zlínský patriot Jožka Baťa.
Rakouští orli skončili v kašně
Symboly monarchie musely pryč. „Mládež strhala nápisy s nenáviděnými rakouskými orly na poště, trafikách a četnickém velitelství. Tabulky hodili do kašny a poštu označili českým lvem,“ napsal v kronice zlínské měšťanské školy chlapecké tehdejší ředitel Cyril Babička.
Před budovou školy, dnes Zlínským klubem 204, byla od roku 1898 busta císaře Františka Josefa I. Na ní v noci 29. října 1918 ukázali svůj hrdinný zápas s monarchií někteří Zlíňané, když ji vytrhli z podstavce a na silném provaze za krk pověsili na lípu uprostřed náměstí. Prázdné místo před školou obsadil v roce 1919 Jan Ámos Komenský. Tedy jeho busta, jejímž autorem byl zlínský architekt a sochař František Lydie Gahura.
Nejen sochy opouštěly svá místa. „Tehdejší zlínský zvěrolékař Ludvík Volák a Zlíňan Antonín Slovenčík navštívili ihned společně četnickou stanici, zabavili archiv a suspendovali četnické strážmistry Knapila a Lexmaula. Vedením četnické stanice pověřili prozatímního závodčího Judu, muže, který se choval po celou dobu války ke všem zlínským občanům slušně a lidsky,“ popisuje Jožka Baťa.
Suspendovaní četníci oznámili zástupcům města jména udavačů, jejich jména pak napsali na černou tabuli a pověsili na vrata radnice. Zmizela až tři roky poté, při požáru v roce 1921. Traduje se, že tehdy tabuli odstranil právě jeden z udavačů. Jestli on kvůli tomu tu radnici dokonce nezapálil…
Dav chtěl drancovat, pořádek dělali Sokolové
Zlíňané, unavení válkou a naštvaní z manýrů monarchie, si chtěli vyřizovat účty. Jejich zloba se obrátila také proti Židům. Místo odvolaných četníků museli rozbouřený dav krotit členové Sokola.
„Zvláště zdejší firmu Bernard Weinstein lidé nenáviděli, a to proto, že se její majitel všemožně staral o zřízení německé školy ve Zlíně. Vesničané chtěli drancovat. Strhla se rvačka, ale včasný zákrok rozvážných občanů a členů Sokola tomu zamezil a uchránil i židovské obchody od jistého zničení,“ vzpomíná zlínský písmák Baťa.
Daleko hůř to dopadlo v blízkém Holešově, kde byla velká židovská menšina. Napjatá atmosféra tam vygradovala na začátku prosince 1918. Neovladatelný dav tehdy při pogromu ubil dva Židy, vydrancoval šestadvacet obchodů, čtyři hostince, palírnu a přes padesát židovských domů. S rozzuřenými útočníky se vypořádali až vojáci, kteří do Holešova dorazili z kroměřížských kasáren.
Kde byla Wilsonova ulice?
Krátce po převratu změnili radní Zlína některé názvy ulic a budov. Dlouhou ulici třeba přejmenovali dočasně na Wilsonovu třídu, měšťanská škola, která nesla jméno císaře pána, se změnila na Komenského a náměstí dostalo jméno po prvním prezidentovi Československa Tomáši Garrigue Masarykovi.
Přestože za válečných let lidé ve Zlíně a okolí hodně strádali, těžko sháněli potraviny a muži museli na frontu, v prvních letech nové republiky měli mnozí život ještě těžší. Baťova továrna totiž patřila k hlavním zásobovatelům rakousko-uherské armády. S válkou skončily i armádní zakázky a spousta lidí přišla o práci. Koncem války zaměstnávaly zlínské továrny až osm tisíc osob, v roce 1919 to bylo už jen tři a půl tisíce dělníků.
