Smutné souvislosti získala výstava předního českého grafika Jana Rajlicha, kterou v těchto týdnech hostí Galerie Václava Chada na zlínském zámku. Je to totiž poslední výstava konaná za autorova života. Osobně ji ještě ve čtvrtek 10. listopadu zahájil, v neděli 27. listopadu zemřel. Bylo mu 96 let.
Jan Rajlich byl rodákem z jihočeské vesnice Dírná. Po gymnáziu absolvoval baťovskou Školu umění ve Zlíně. Od roku 1950 žil v Brně. Věnoval se zejména grafice. Celosvětově patřil mezi nejznámější české tvůrce plakátů, kterých navrhl kolem tří set. Graficky upravil přes 150 knih, sborníků a katalogů a výtvarně řešil více než 90 výstav a veletržních expozic. Reklamní kampaně a drobnější grafické práce – značky, brožury, prospekty – jdou do stovek. Stal se také průkopníkem jednotného vizuálního stylu a informačních piktogramů. Byl zakládajícím členem uměleckého Sdružení Q a Sdružení Bienále Brno.
Od maleb k experimentům
„Pro počátky jeho tvorby je typické zaujetí krajinou i prostředím města a jeho lidmi. Vzhledem k experimentátorskému založení se ale od olejomaleb postupně odkláněl a od 60. let se věnoval grafice a koláži, která nabízí prakticky neomezené možnosti objevování nových výtvarných technik i materiálů,“ charakterizuje vývoj tvorby Jana Rajlicha kurátor zlínské výstavy Vít Jakubíček.
Vedle toho se Jan Rajlich zabýval užitými formami grafiky – plakáty, etiketami, orientačními systémy, zakázkami pro Brněnské veletrhy a výstavy. A právě plakátům, serigrafiím a kolážím je věnována zlínská výstava nazvaná Hloubka plochy. Expozice je umístěna v Galerii Václava Chada v prvním poschodí zlínského zámku. Přístupná je zdarma do 13. ledna 2017, od úterý do pátku od 14 do 17 hodin. Na programu jsou i komentované prohlídky s kurátorem výstavy Vítem Jakubíčkem, poslední se můžete zúčastnit 12. ledna od 17 hodin.
Přistřižená křídla
Pro Zlín je Jan Rajlich významný především tím, že napsal obsáhlou vzpomínkovou knihu s příznačným názvem Přistřižená křídla. Zavádí v ní čtenáře do Zlína ve válečných letech 1939 až 1945. Jan Rajlich patřil k prvním studentům, kteří nastoupili na Školu umění založenou Janem Antonínem Baťou.
Jan Rajlich v knize popisuje nejen vlastní studentský život, ale ukazuje také atmosféru doby. Jako venkovský mladík přichází do průmyslového Zlína s jeho funkcionalistickými stavbami, poprvé vidí jednoduché budovy ze skla, betonu a cihel. Jako absolvent gymnázia, který sice rád kreslil, se dostává na přijímacích zkouškách mezi několik vybraných do prvního ročníku. Zároveň také nastoupil do Baťových závodů, což bylo v rámci výuky povinné. Později pracoval i v redakci baťovských novin.
Umělecká elita
Uzavření všech českých vysokých škol německými okupanty v listopadu 1939 poskytlo zlínské škole možnost nabídnout mladým adeptům umění z celého Protektorátu Čechy a Morava vzdělání na nejlepší úrovni. Jako profesory získal Baťa vynikající představitele české výtvarné scény, byli to například sochaři Luděk Havelka, Jiří Jaška a Vincenc Makovský, malíři a grafici Rudolf Gajdoš, Karel Hofman, Vladimír Hroch, Josef Kousal, Eduard Milén, Jan Sládek, Richard Wiesner a další. Na zlínské škole působila plejáda našich předních architektů – Vladimír Bouček, Bohuslav Fuchs, František L. Gahura, Jan Vaněk, teoretici a historici umění Albert Kutal, Václav V. Štech.
Škola byla ředitelem Františkem Kadlecem vedena zcela ve vysokoškolském duchu a její program propojoval umění s využitím v praxi. Ve Zlíně, na zdejší Škole umění, se zrodil pod rukama Vincence Makovského a Zdeňka Kováře český průmyslový design.
Foto: Libor Stavjaník