První premiérou letošního roku byla ve zlínském Městském divadle inscenace Já, Baťa. Je to volné pokračování trilogie o slavné podnikatelské rodině. Po zakladateli Tomáši Baťovi teď přišel na řadu jeho nevlastní bratr Jan Antonín, který firmě šéfoval od roku 1932.
Zlíňané jej znají hlavně díky soše na trávníku před mrakodrapem. Stojí tu vedle svého bratra shrbený a pokořený. V divadle jej ovšem ukazují v úplně odlišném světle. Je tu vzpřímený a s hlavou hrdě vztyčenou. Silná osobnost, která se nenechá zlomit a i přes ničivé nezdary se vždy znovu odhodlaně pustí do boje s nepřízní osudu. Tak to alespoň vnímá představitel titulní role Rostislav Marek.
Jak jste se připravoval na svou roli? Studoval jste historické materiály, pouštěl si dokumenty?
Bez toho by to asi ani nešlo. Předtím jsem toho o Janu Baťovi zdaleka nevěděl tolik. Je s podivem, jak se jednotlivé názory na něj naprosto zásadně liší. Proto jsem se snažil dál hledat a dopátrat se odpovědi, zda byl opravdu nebezpečný válečný kolaborant a neúspěšný hospodář, jak některé knihy tvrdí, nebo zda to byl vizionář, který měl velmi silného ducha a snahu povznést nejenom Zlín, ale i celý náš národ, někam dál. Jeho údajná kolaborace, například i nápad přestěhovat celou republiku do jižní Ameriky, skutečně může v kontextu některých publikací působit věrohodně. Sám jsem si ještě v létě říkal, že ten, kdo bude Jana hrát, bude úplný chudák. Že to bude naprosto negativní postava. To jsem ještě netušil, že jej budu hrát právě já.
A jaký je váš názor na Jana Baťu nyní?
Když jsem začal studovat roli, zjistil jsem, že ho čím dál více obhajuji. Mám ho rád, s jeho názory souzním a jsem schopen se na některé jeho nepatřičnosti a bláznovské nápady dívat s nadhledem a pokorou. Dokážu mu to odpustit.
Přijme to i divák?
Přiznám se, že bych byl rád. I poté, co byl v roce 2007 oficiálně očištěn českou justicí, je pořád v některých publikacích vynecháván, jeho osobnost je pro mnohé stále jakoby zapovězená. Byl bych rád, aby jeho obraz byl napřímen, aby si lidé uvědomili, že tady nebyl pouze Tomáš Baťa zakladatel a Tomáš Baťa junior, ale že mezi nimi byl i Jan Antonín, který sedm let úspěšně vedl firmu a snažil se o rozkvět koncernu, města i národa. Byl veliký vlastenec a měl rád český lid. Některé jeho projevy sice zní pateticky a utopicky, ale já mu v tom věřím a chci, aby mu věřili i ostatní.
Není svazující hrát ve Zlíně Baťu?
Přiznám se, že trochu ano. Ve Zlíně žiju už přes třicet let, znám spoustu osobností města a nevím, zda budu jako Jan Baťa a zároveň Rostislav Marek pochopen. Ne, že bych se bál nějakých konfrontací se zastánci protichůdných názorů, ale přece jen jsem trochu napjatý. Není to stejné, jako když hrajete zcela jednoznačnou historickou postavu, která je zcela jasně sympatická nebo naopak evidentní zlosyn.
