Magda Sívková je důkazem, že i půvabná a zdánlivě křehká blondýnka dovede pořádně makat a v posilovně trumfnout spoustu urostlých chlapů. Během dvou víkendů si přivezla hned tři zlaté medaile z fitness a kulturistických mistrovství. Své první zlato v kategorii Bikini model vydobyla 14. května na Mezinárodním mistrovství Slovenska v Košicích. O týden později se vypravila na Mistrovství Evropy WFF v kulturistice a fitness do italského Montecatini Terme.
„Nejdříve jsem vyhrála svou soutěž amatérů. Díky tomu dostala kartu do profi soutěže a zvítězila i tam. Absolutně jsem nečekala, že to tak dopadne. V duchu jsem doufala v umístění do první šestky. Byl to naprosto úžasný pocit,“ vzpomíná Magda na nezapomenutelné okamžiky.
Teď hledá sponzory a trénuje na to, aby se mohla v listopadu zúčastnit světového šampionátu v irském Dublinu.
Nevěděl jsem, že se konají mistrovství i ve fitness. Co taková soutěž vůbec obnáší?
V rámci naší Mezinárodní amatérské federace kulturistiky a Světové fitness federace NABBA/WFF existuje řada soutěžních kategorií, mezi nimi je i kulturistika, aerobic a naše kategorie Bikini model. U ní je důležitá celková souměrnost, krása postavy, charisma a ženskost. Nerozhoduje jen vypracovanost svalů.
To sní skoro jako podmínky soutěže miss…
Není to žádná miss. Některá děvčata to tak sice na první pohled mohou vnímat, ale tady jsou skutečně důležité i svaly a jejich souměrnost. Hubená holka bez svaloviny by neuspěla. Na druhou stranu ve fitness nejde o absolutní vyrýsovanost svalů, jako u kulturistů.
Co obnáší takový trénink na mistrovství Evropy?
Můj trénink je hodně drsný. Platím si trenérku, která opravdu posunula mé hranice dál, než jsem vůbec čekala. Nešetří mě a jsem překvapená, co ze sebe dokážu dostat. V leg pressu zvedám nohama sedmdesát kilo, dělám dřepy se stokilovou činkou za krkem.
Slyším správně, měříte tak 165 centimetrů a vážíte maximálně 60 kilo. Taková jemná dívka a dřepy se stokilovou činkou? Sám bych neuzvedl snad ani padesát kilo…
Ale uzvedl. To jsou právě ty hranice, které si člověk sám vytváří ve své mysli. Když za vámi stojí trenér a hecuje vás, tak to dáte.
A co další trénink? Běháte třeba?
To pro nárůst svalové hmoty není moc efektivní. Snad jen ve fázi diety a shazování tuku. Já jsem tak maximálně na brusle, běh absolutně nesnáším. Raději zvedám to železo.
Kolik času denně strávíte ve fit centru?
Hodina denně úplně stačí. Každý den zaměstnávám jiné tělové partie, ať si jednotlivé části těla odpočinou, ale přitom jsem pořád v zápřahu. Stejně tak jako cvičení je ale důležitá dieta. Střídají se fáze diety s fází fyzické přípravy, kdy je třeba zase nabrat svalovinu, o kterou při dietě přijdete, a hodně jíst.
Co všechno si musíte ve fázi diety odříkat?
Je to opravdu hodně těžká zkouška disciplíny. Máte chuť dát si něčeho jenom malinký kousek, jenom olíznout lžičku. Ale nejde to. Po týdnu diety jsem si chtěla dát alespoň proteinovou tyčinku, ale trenérka to striktně zakázala. Existuje zhruba deset druhů potravin, které musíte střídat. Rýžové těstoviny, rýže, kuřecí a krůtí maso, výjimečně hovězí a losos, vajíčka, zelenina. A to je asi tak všechno. Máte chuť na každé jídlo, co vidíte. I na to, byste normálně nejedli. Prostě silný nátlak na psychiku. Znáte to – když něco nemůžete, o to víc to chcete.
Stejně tak je třeba pracovat s příjmem vody. Některé dny musíte vypít až šest litrů. Pak se to postupně omezuje a nakonec dva dny prakticky nepijete. Je to složitá alchymie a zároveň nápor na tělo. Málokdo to ustojí. Bez dohledu profi trenéra nebo lékaře je to absolutní risk.
Víc času než posilováním těla asi trávíte přípravou jídla…
Ano, v posilovně jsem hodinu, ale vařením strávím i tři hodiny denně. Nosím si pak do práce batoh plný nakrabičkovaných jídel, protože je potřeba potravu přijímat v přesně naplánovaných dávkách a pravidelných intervalech.
To přece musí být utrpení. Proč to všechno děláte?
Je to výzva. Chci překonat sama sebe. Čekala jsem ale, že to bude ještě horší. Snáším to celkem dobře. I při dietě se snažím být kreativní, vymýšlím různé recepty, aby to pokaždé bylo jiné.
Je to zatím oběť docela příjemná. Baví mě to a poznala jsem díky tomu spoustu zajímavých lidí.
Postavu si formuje spousta mužů i žen, ale co vás vedlo k tomu, vzít to na tak profesionální úrovni?
Cvičila jsem nejdřív jen sama pro sebe. Výsledky ale nebyly ideální. Připojila jsem změnu stravy a bylo to lepší. Přizpůsobila jsem i životní styl. Loni jsem byla na operaci, která mě docela psychicky zasáhla. Měla jsem třicetiny a řekla si, že to nechci oslavit alkoholem, ale tím, že na sobě začnu makat.
Musíte jít za svým cílem. Pokud to neberete vážně, bez tvrdého režimu, se výsledky nedostaví. Zezačátku jsem si zaplatila vytvoření speciálního jídelníčku, tréninkový plán a pak si začala platit i trenérku. Když do toho dáváte tolik peněz a energie, tak to už si to pořádně rozmyslíte, jestli se na to vykašlete nebo ne.
Je úctyhodné, že jste sotva začala závodit a už sbíráte zlaté medaile. Jaké máte další cíle?
Když jsem se vrátila z Itálie, místo slz štěstí jsem měla strach, že to všechno skončí a podobný pocit nezažiju. Z naší federace NABA/WFF mi ale doporučili, ať se připravím na mistrovství světa na podzim v Irsku v Dublinu. Udělám všechno pro to, abych tam byla. Nejlepší závodnice jsou ve Spojených státech a v Rusku, mým snem je dostat mezi špičku a konkurovat těmto děvčatům.
Kulturistika vás neláká?
I u žen je řada soutěžních kategorií podle jejich osvalení. Vyšší kategorie mě ale nelákají, spíš bych si chtěla udržet svou ženskost.
Doporučila byste fitness jiným ženám?
Fitness je dnes hodně velký trend. Ve společnosti se změnil pohled na ženské tělo, Už se nelíbí hubeňourky, ale spíše vysportovaná děvčata. Hlavně jsou důležité pěkné zadečky. A ty si běháním nevypracujete, jenom těžkým tréninkem. Kdo chce pevný zadek, musí si občas dřepnout, nejlíp s činkou nebo aspoň s vlastní vahou.
Máte vůbec čas na nějaké jiné koníčky?
Měla jsem hodně různorodý vývoj koníčků. Na vysoké škole jsem čtyři roky závodně dělala teakwon-do. To mě hodně bavilo. Ale jak jsem nastoupila do práce, bála jsem se, že si třeba zlomím ruku, a tak jsem začala jezdit na motorce. I když nevím, jestli zrovna to je bezpečnější sport. Také jsem dělala záchranařinu se psem. Dnes máme psa plemene boerboel, je to pořádný šedesátikilový macek. Lákají mě prostě samé extrémy. Spousta lidí mě vidí jako křehkou blondýnku, ani by do mě neřekli, že jezdím na motorce nebo že jsem v taekwon-du jednou ranou přerážela desky.