Chirurg Jiří Gatěk ze zlínské nemocnice Atlas patří k největším českým odborníkům na léčbu nádorů prsou. Byl vždy velkým bojovníkem za zlepšení zdravotní péče v této oblasti a jedním ze zakladatelů mammární sekce České chirurgické společnosti. Je proto logické, že už řadu let patří k hlavním odborným garantům organizace Mamma Help, jejímž cílem je pomáhat ženám, které postihla rakovina.
Slyšel jsem, že zlínská nemocnice Atlas patří v léčbě nádorů prsou mezi špičku v celé republice…
Jsme největší oddělení v regionu, kde se operuje karcinom prsu. Máme skoro 190 operací ročně. V nemocnici Atlas se nachází hlavní pracoviště prsní chirurgie a také jediné screeningové pracoviště ve Zlíně. Stali jsme se přirozeným centrem tohoto oboru v kraji. Pověst našeho oddělení se rozšířila a jezdí k nám i pacientky z Uherského Hradiště, Kroměříže nebo Vsetína.
Jak je na tom vlastně z hlediska lékařské péče i prevence Zlín v českém měřítku a Česko v mezinárodním srovnání?
Od roku 2002 máme celorepublikový preventivní program bezplatných screeningových vyšetření žen nad 45 let. Mají na ně nárok každé dva roky. A Zlín je v rámci využití této nabídky na čelných místech. Vyšetření u nás pravidelně využívá kolem šedesáti procent žen. Jistě tu nějaké rezervy ještě jsou, například ve Švédsku toto číslo dosahuje až devadesáti procent. Na druhou stranu v řadě jiných zemí tato péče vůbec není celostátně organizovaná. Nebo ji mohou využít jen ženy do určitého věku, třeba do sedmdesáti let. U nás horní hranice omezená není. Takže v porovnání s nejvyspělejšími skandinávskými zeměmi je určitě pořád co zlepšovat, ovšem v celoevropském srovnání je naše péče velice dobře podchycená a naše screeningové programy jsou dávány za vzor.
Když se pacientka dozví diagnózu, je to určitě šok. Léčba ale bývá poměrně úspěšná…
Úroveň lékařů se významně zvýšila díky otevření hranic a možnosti jezdit na zahraniční stáže, mezinárodní konference a kongresy, kde se mohou seznámit s nejmodernějšími metodami léčby. I vzdělávání u nás se výrazně zlepšuje a daří se vychovávat kvalitní specialisty. Možnosti onkologické léčby jsou dnes úplně někde jinde, než před deseti patnácti lety. Platí to i u chirurgických zákroků. V devadesátých letech se většinou ženám s karcinomem odstraňoval celý prs, nyní jsou operace daleko šetrnější. Obrovskou roli hraje to, že díky včasnému zjištění není nádor obvykle rozšířený do celého těla. Většinou je objevíme a odstraníme jako velmi malé, takže až 70 procent žen má zachována prsa.
Ale rakovina je přece stále nevyléčitelná nemoc…
Jestliže pacientka přijde pozdě s nádorem rozšířeným do celého těla, nikdy už ji bohužel kompletně nevyléčíme. Jsme schopní přibrzdit rozvoj nádoru a prodloužit nemocné kvalitní život. Pořád je to ale onemocnění, na které se umírá. Proto je tak důležitá prevence. Přes 90 procent žen je dlouhodobě vyléčených, protože přišly včas.
Dá se říct, jaké jsou hlavní příčiny nádorů prsou?
Vlivů je několik. Špatně se rozlišuje, který je menší a který větší. U každého člověka je to navíc trochu jinak. Svou roli hraje způsob života a vnější podmínky. Vliv alkoholu, kouření, pobyt v nezdravém prostředí. Není to ovšem zdaleka tak pevná vazba, jako u rakoviny plic a kouření. Případů přibývá i kvůli tomu, že populace stárne a prodlužuje se věk lidí. Nádory se častěji objevují právě ve vyšším věku. Bude to možná znít trochu cynicky, ale dříve se pacienti ani nedožili doby, kdy by u nich nádor mohl vzniknout. Třetí příčinou jsou hormonální vlivy, vztah mezi ženskými hormony a karcinomem je jasný. Například počet narozených dětí, věk, ve kterém je žena měla, ale i věk, kdy začala menstruovat. Čtvrtý prokázaný vliv je dědičnost. Ta tvoří zhruba deset procent. Devadesát procent je kombinace všech ostatních zmíněných vlivů.
Od 45 let mají ženy nárok na prohlídky hrazené pojišťovnami, ale není to už pozdě?
Ženy by měly chodit na pravidelné kontroly k praktickým lékařům a gynekologům. Součástí těchto preventivních prohlídek by automaticky mělo být i vyšetření prsou. Máme moderní přístroje, jako jsou mamografy a ultrazvuk, ale podceňuje se samovyšetření, které by si žena měla dělat. Je důležité naučit se znát své tělo, a pokud dojde k nějaké změně, je třeba na to reagovat. Účinná prevence musí být samozřejmě celoživotní.
Jaká byla vaše cesta k povolání lékaře?
Můj otec byl lékárník – magistr farmacie na vesnici, maminka zdravotní sestřička, z mé sestry se stala zubařka. U nás doma se pořád mluvilo o zdravotnictví. Přišlo mi tedy úplně přirozené, že budu dělat medicínu. Jsem také docela samaritánská povaha, i to zřejmě hrálo svou roli. Bylo to tedy docela logické vyústění. A přiznám se, že mě v tom věku ani nezajímala auta nebo motorky, byl jsem prostě od malička humanitární typ. Vyrůstal jsem v Náměšti na Hané a chodil na gymnázium do Olomouce. Na Hané nám zůstal domek po rodičích a tak se tam o víkendech stále častěji vracíme.
Jste zodpovědný i za zdraví zlínských extraligových hokejistů…
Jsem u hokeje už čtyřicátou první sezonu, jsem teď prakticky nejstarší funkcionář. Když jsem ještě za socialismu začal pracovat jako doktor, byla dnešní nemocnice Atlas závodním ústavem národního zdraví. Různé podniky tehdy měly přidělené určité sporty – Svit fotbal, Fatra volejbal a ZPS hokej. A my jako podnikové zdravotní středisko jsme se museli starat nejen o zaměstnance továrny, ale také o hokejisty a jejich příbuzné. Dělali to obvykle nejmladší doktoři, ti starší už byli pohodlnější – na střídačku a jezdit po zápasech se jim nechtělo. Hráči i jejich příbuzní, ale také hokejoví funkcionáři, k nám chodí dodnes. Jsme pro ně pořád takový domovský přístav. Nejsme ale jen pasivní sportovci. Jsme v nemocnici všichni hodně sportovně založení. Lyžujeme, hrajeme tenis, máme dokonce cyklistický Skalpelteam.