Málokdo ze Zlína ještě neslyšel o festivalu Holešovská regata nebo o úspěšných výstavách a dalších zajímavých akcích na holešovském zámku. Mnozí ale neví, že hybatelem těchto pozoruhodných projektů je Zlíňák Pavel Chmelík, který je už devátým rokem ředitelem Městského kulturního střediska v Holešově.
Ve Zlíně patřil před lety k hlavním osobnostem divadelního souboru na Malé scéně. Než později zakotvil v Holešově, živil se kdečím. Jeho životní příběh byl docela dobrodružný. Dělal číšníka, vychovatele handicapovaných dětí nebo učitele na policejní škole.
Pocházíš ze Zlína, jak ses dostal k Holešovu?
Můj život byl vždycky pestrý. Dlouho jsem studoval. Má maminka pochází z Holešova. Tam jsem dělal gymnázium a měl jsem tam babičku, která mě učila vnímat tamní prostředí a kořeny, přibližovala mi holešovské památky a radila, jak se dívat historii, třeba na druhou světovou válku. Uměla dobře německy, znala ještě nazpaměť rakousko-uherskou hymnu. Po gymnáziu jsem studoval střední sociálně právní školu v Brně, takže mám dvě maturity. Tam mě v prváku zastihla sametová revoluce. Pak jsem se vyučil číšníkem, nejdřív jsem dělal na hotelu Sole a pak v tehdy nové hospodě Kanada. Protože jsem byl hodně komunikativní, nosil jsem si někdy jen na dýškách i tisíc korun za večer, což tehdy byly velké peníze. Byla to hodně dobrodružná doba. Tehdy jsem také hrál divadlo na Malé scéně. Samozřejmě práce pingla nebyla ničím, u čeho bych mohl zůstat. Dělal jsem i různé jiné věci, například umýval okna ve výškách.
To je skutečně docela pestrý začátek pracovního životopisu…
Pak jsem nastoupil na vysokou školu, vystudoval jsem společenské vědy a biologii v Olomouci. Pak jsem chvíli působil jako vychovatel u mentálně postižených dětí, to mě bavilo a byla to velmi přínosná zkušenost. V roce 1999 jsem založil agenturu Elka-Pecha a začali jsme sem vozit děti emigrantů ze zahraničí a s nimi, ale i se zdejšími školáky, dělali různé akce a tábory. Pozoruhodná byla prázdninová filmová škola, kterou jsme organizovali ve spolupráci s filmovými ateliéry. Hlavní nosnou linkou bylo natočení vlastního filmu. Děti si musely napsat scénář a režírovat natáčení, jen měli po ruce profesionálního kameramana. Pak se film na ateliérech sestříhal a promítali to jsme v našem letním kině v rekreačním areálu ve Vizovicích. Za večer třeba deset snímků. Hodnotila je odborná porota, v níž byl například herec Luděk Randár. Těm nejlepším jsme předávali ceny Valašský ogar, což byla soška Oscara s valašským kloboukem.
Byl jsi dokonce i policajtem…
Agentura jednoho dne skončila a já šel přednášet etiku a psychologii na holešovskou Střední policejní školu. Nosil jsem policejní uniformu, stal jsem se nadporučíkem a dotáhl to až do hodnosti kapitána. Dostal jsem dokonce cenu od ministra vnitra a policejního prezidenta jako nejúspěšnější policejní pedagog. Na policejní škole jsem založil divadlo La Rottal. To bylo první a jediné divadlo zřizované ministerstvem vnitra. Jezdili jsme po přehlídkách a hráli mé autorské hry, které byly celkem úspěšné. Většinou komedie, ale i lidověji laděné vánoční kusy. Pak jsem dostal nabídku vrátit se od policie zpět do kultury a udělal jsem výběrové řízení na místo ředitele Městského kulturního střediska v Holešově. To je už přes osm let.
Za tu dobu holešovský zámek neuvěřitelně ožil…
Lidé do Holešova přijíždějí především za výstavami. Ty nám jdou velmi dobře. Chceme umění podat zábavnou formou laické veřejnosti, ale zároveň oslovit kvalitou i odborníky. Startovali jsme v roce 2009 velkou výstavou Joži Uprky. Dokázali jsme, že i tak malé město, jako Holešov, může být kulturním centrem, ze kterého oslovíte celou republiku a návštěvníci si sem najdou cestu. Návštěvnost výstav je obrovská. Po Uprkovi přišel Alfons Mucha nebo velký projekt Sigmund Freud a Franz Kafka očima více než sta českých a slovenských malířů, sochařů i grafiků.
Jaká jsou největší lákadla letošních prázdnin?
Loni jsme představili dílo Zdeňka Buriana a nasadili si laťku hodně vysoko. Proto jsme letos opět sáhli po něčem, co je podobně přitažlivé a zajímavé. Výstava Čeští ilustrátoři knih pro děti a mládež představuje jedenáct výtvarníků. Bylo potřeba oslovit obrovské množství institucí a soukromých sběratelů, abychom získali kvalitní kolekci. Mám obrovskou radost z toho, že se to povedlo. Ilustrátorská díla každého autora navíc doplňujeme o jeho volnou tvorbu, to výstavu hodně zatraktivňuje. Na výstavě uvidíte obrazy velké osobnosti českého malířství Oty Janečka. Nemohli jsme opět zapomenout ani na Zdeňka Buriana. Jsou tady věci z nejznámějších dobrodružných knížek, jako je Poslední Mohykán nebo Mauglí, ale i proslulé obrazy zachycující vývoj člověka z učebnic dějepisu. Úžasnou plejádu jmen doplňuje Adolf Born. Jeden z největších výtvarníků, které tato země měla. Dohodli jsme se s ním, že nám zapůjčí originální akvarely, které jsou velmi unikátní. Krátce na to zemřel. Jsem velmi rád, že jsme se k poctě vůči jeho odkazu mohli připojit naší výstavou a bude tady s námi až do října alespoň díky svým krásným dílům. Dalším autorem je špičkový výtvarník Václav Junek, který stojí za kreslenými postavičkami Rychlých šípů, ale i za obrázky ke spoustě dobrodružných knížek nebo ke slabikáři z padesátých let. Na výstavě je zastoupený i Josef Lada nebo kompletní kolekce klapek, které pro zlínský filmový festival namaloval autor Krtečka Zdeněk Miler. Máme na výstavě i prostor, kde se vydovádí děti. Mohou si prohlížet knížky, kreslit si, hrát si. Výstavu doplňují tři dokumenty, které návštěvníkům promítáme. Jeden je věnovaný Josefu Ladovi, druhý Zdeňkovi Burianovi a třetí Otovi Janečkovi.
Kromě hlavní výstavy na zámku souběžně probíhají i další…
Jedna z nich je věnována obrovskému fenoménu české grafiky. Navázali jsme dobré styky se sdružením výtvarníků Hollar a chceme do Holešova dostat kvalitní českou grafiku. Minulý rok to byla velmi úspěšná výstava Oldřicha Kulhánka a nyní na ni navazujeme dalším českým grafikem světového významu Jiřím Anderlem.
A pak jsou tu další výstavy, jejichž cílem je zabavit opravdu všechny, přitáhnout děti, tatínky i maminky. Podařilo se nám dát na jaře dohromady kolekci nejstarších historických kol, které se dají v České republice najít, a teď na tuto již ukončenou expozici navazuje další výstavou, která je věnována historickým kočárkům. Potrvá až do 2. října. Představujeme nádherné kočárky, které jsou doplněny fotografiemi a zajímavým povídáním o souvislostech jejich vzniku. Některé z nich jsou docela bizarní. Mají selský rustikální vzhled, jinde vidíte inspirací secesí nebo érou art deca, je tu i předválečný kousek připomínající tank. Ty ze sedmdesátých let leckdo z nás sám pamatuje a vozil se v nich. A jsou tu i kočárky spojené se slavnými jmény, jeden vozil hraběte Lobkowicze, jiný knížete Schwarzenberga.
Neděláte ale jen výstavy…
Samozřejmě jsou to i velké hudební projekty. V pátek 22. července startuje festival Toulavej věnovaný folku a country. Vystoupí Ivan Mládek se svým Banjo bandem, Mirek Kovářík a Vojta Kiďák Tomáško nebo AG Flek. Na konci července pořádáme tradiční festival židovské kultury. Vedle úspěšné Holešovské regaty přibyl nový menší festiválek Rockové nádvoří, který 26. srpna pořádáme na nádherně opraveném nádvoří holešovského zámku. Vystoupí pražská skupina Vintage Wine, brněnská kapela Ukulele Troublemakers a místní ELKO band. Na polovinu září chystáme další novinku, třídenní soutěžní festival amatérských divadel.
Dovedeš si představit, že podobným způsobem, jako holešovský zámek, by mohl ožít i ten zlínský?
Určitě. Má velký potenciál a obrovskou výhodu díky své poloze. Zlínský zámek je úžasný, protože je v úplném centru města a nádherně by programově doplňoval aktivity v Kongresovém centru nebo výstavy v Krajské galerii výtvarného umění. Myslím si, že zlínský zámek má mnohem lepší startovní podmínky, než ten holešovský. Není ani potřeba vyvíjet tak velké úsilí, aby lidé přišli. Je to hlavně o kvalitě a pestrosti programu.